Útočník Jiří Kulich píše exkluzivní blog pro NHL.com/cs z Global Series, výletu Buffalo Sabres do Evropy, kde se 4. a 5. října střetnou s New Jersey Devils v pražské O2 areně. V šestém díle popisuje čtvrteční trénink před zraky malých hokejistů a další zážitky z české metropole.
Blíží se úvodní zápas a všechno už se motá kolem hokeje. Ve středu večer jsem si ještě zašel někam s kamarádem, kterého jsem dlouho neviděl. Byli jsme na večeři, celkově už to ale byl takový klidnější večer.
Když to vezmu zpětně, tak jsme toho v Praze už hodně zažili. Lukáš Rousek je místní, takže to vedl většinou on. Vždycky se snaží najít nějaké restaurace, které by se klukům mohly líbit.
Já sám Prahu tak znám, neznám. V létě tady sice trénuju, ale moc času, abych se tady procházel po Starém Městě, nemám. Navíc ani nejsem ten typ, že bych chodil po památkách. Samozřejmě teď jsme si město prošli s klukama, to se mi líbilo, ale že bych chodil sám, to ne.
Čtvrteční trénink v O2 areně byl úplně super. Byla tam spousta dětí, bylo hezké vidět, jak se tam malí kluci rvou o puky od nás a jak nám drží palce.
Byl to úžasný pocit, když jsem přišel na led a všechny děti začaly skandovat moje jméno. Užili jsme si ten trénink hlavně s Rousínem. Bylo to skvělé. Zatím nejkrásnější moment, co jsem tady.
Jsem rád, že přišlo tolik dětí. Třeba to některého z nich posune k tomu, že ho bude hokej bavit ještě víc a jednou z něj možná bude hokejista. Těch dětí bylo opravdu hodně, tak doufám, že jsem se mohl každému nějak přizpůsobit a podepsat.
S Lukášem máme na tréninku oba pořád žlutý dres, což znamená, že nejsme v základu. Je to těžké, ale musím být i nadále trpělivý. Makat, bojovat o to a věřit. Nic víc pro to udělat nemůžu.
Je to samozřejmě krásné být zase tady zpátky, ale ještě hezčí by bylo hrát. Takže uvidíme, jak to všechno bude.
