Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, nejproduktivnější hráč v dějinách New Jersey Devils s číslem 26 vyvěšeným pod stropem arény Prudential Center. Také v sezoně 2024-25 zveřejňuje Patrik Eliáš každý měsíc exkluzivní komentáře pro NHL.com/cs. V tomto díle se z pochopitelných důvodů zaměřil na pražský začátek nové sezony v podání New Jersey Devils a Buffalo Sabres.
---------------------
Celá Global Series pro mě byla skvělý zážitek. Cítil jsem se během toho týdne úplně přirozeně. Díky patří managementu Devils, generálnímu manažerovi Tomu Fitzgeraldovi i trenérovi Sheldonu Keefeovi, kteří mi nabídli, abych byl součástí jejich pražského pobytu. Ať na ledě, tak mimo led.
Já si nejdřív připadal trochu zvláštně, říkal jsem si, jestli jim tam nevadím, ale všechno plynulo velice hezky. Devils mi dali prostor, což bylo od nich velmi pěkné gesto.
Těch momentů, na které budu vzpomínat, bylo strašně moc. Od procházek Prahou, přes společné večeře, možnost pobavit se s členy realizačního týmu až po tréninky a zápasy, kterými to ještě vygradovalo.
Dostal jsem nabídku oznamovat v kabině páteční sestavu, a jelikož to mělo úspěch, tak jsem si to zopakoval druhý den. Těší mě, když kluci jako Tomáš Tatar říkají, že bylo znát, že jsem lídr. To jsem rád slyšel. Manželka mi tvrdila, že jen v první větě jsem byl trochu nervózní, ale pak už to bylo dobré. Hodně mi záleželo, aby můj proslov vyzněl pořádně, aby to kluky nastartovalo, což se i povedlo.
Z celého týmu jsem měl dobrý pocit. Ať už šlo o výkony, nebo o to, jak se ti kluci tady chovali. Seděli jsme společně vlastně už první večer, Devils tu měli sedm osm nových hráčů, kteří možná nevěděli, kdo jsem, ale byli milí a příjemní. Byl tam respekt.
Gólman Jacob Markström mi dokonce říkal, že jsem mu dával jeden z prvních gólů, co v NHL inkasoval, to mě pobavilo.
K zápasům ale Devils přistoupili nesmírně zodpovědně. Kluci zapnuli, lídři byli opravdu rozdílovými hráči. Kromě gólmanů mě potěšil i vynikající výkon obrany. Posílení fyzické stránky tomu týmu prospělo. A Devils měli víc vůle k té špinavé práci, což mi pak říkal i kouč Sabres Lindy Ruff.
Koho bych chtěl ale vypíchnout, to byl obránce Seamus Casey, dvacetiletý kluk, který hrál své první zápasy v NHL a byl neskutečný. Pohyb, přehled, střela... všechno parádní.