Nováčkům v půlce kraluje Beniers

Nováčci, ti současní i budoucí, jsou důležitou součástí ligy. Na NHL.com/cs pravidelně sledujeme jejich počínání. V dnešním dílu jsme se podívali na to, kteří zelenáči o sobě v této sezoně už stihli dát vědět.

Favorité na Calder Trophy
Tohle bude vždycky subjektivní, hodně expertů se však letos shodne především na třech jménech. Podle nich by se měl nováčkovský král sezony vybírat mezi obráncem Owenem Powerem z Buffalo Sabres a centry Mattym Beniersem ze Seattle Kraken či Masonem McTavishem z Anaheim Ducks.
Čistě podle produktivity by byl jasnou jedničkou Beniers (17+19), dvojka draftu 2021. Seattle se toho v téhle sezoně nebál, skočil do boje hned se dvěma holobrádky na centru - vedle Benierse dostal brzkou šanci i Shane Wright. Jenže zatímco opěvovaný Wright postupně spíše uvadal, jeho devatenáctiletý parťák rozjel působivou show.

V Seattlu je pevnou součástí první lajny, jeho ice-time přesahuje 17 minut na zápas. Zjevně mu pomohlo, že si k NHL přičuchnul už v minulém ročníku, kdy mu v deseti mačích spočítali devět bodů. Už teď se poměrně jednoznačně rýsuje, že z něj může být prvotřídní hvězda. I díky tomu, že se neštítí ani defenzivní dřiny.
V přetahované o Calder Trophy jej může ohrozit třeba anaheimský jinoch McTavish, po otci slavné hokejové jméno. Trojka draftu 2021 je v nováčkovské produktivitě NHL druhá (9+18), jeho statistiky trochu hyzdí jen ohavných -12 v hodnocení plus minus. Taky je to bourák, kterému nesmrdí tvrdá robota. A taky se propracoval do první formace, kde mu společnost dělají Adam Henrique a Troy Terry.

Anebo bude vrchním benjamínkem zvolen Power. Sice ještě v této sezoně nedal gól, pro Sabres je ovšem tuze důležitým komponentem. Prozatím si jej hýčkají ve druhém páru vedle Henriho Jokiharjua, ze všech zelenáčů má největší ice-time (23:47). Jednička draftu 2021 možná nepodává geniální výkon v úplně každém zápase, její kvality jsou však už není nezpochybnitelné. Ocenit je třeba i způsob, jakým se vyrovnává s nesmírným tlakem, který je na ni kladen.
Jistě - pořád jsou tu i jiní kandidáti. Především brankář Logan Thompson z Vegas Golden Knights, dost možná i bek Jake Sanderson z Ottawa Senators. Mají ještě polovinu základní části na to, aby dokázali, že si zaslouží být výše než zmíněná trojice.
Největší překvapení
Hlavně u Thompsona se leckdo může hádat - v očích mnohých je jedničkou mezi zelenáči právě on. Může být. Byť se to tedy vůbec nečekalo. Golden Knights větřili obrovský problém, když jim Robin Lehner v srpnu oznámil, že zmešká celou sezonu. Žádného mazáka v záloze neměli. A tak to zkusili s nedraftovaným pětadvacetiletým klukem z Calgary, který měl v NHL za sebou všehovšudy dvacet odchytaných střetnutí. Kupodivu to začalo šlapat.
Momentálně má ze 31 zápasů průměr 2,72 a úspěšnost 91,3 procenta. Vegas je do značné míry právě díky němu premiantem Pacifické divize. Míří do play off. Pokud si tyhle fleky udrží, budou to pro Thompsona důležité body k dobru.

Mezi největšími překvapeními honičky za Calder Trophy se vedle něj počítá i obránce Calen Addison z Minnesota Wild. Stejně jako Beniers i on byl v mančaftu zkraje sezony přehlížen kvůli jinému holobrádkovi. A stejně jako Beniers přebil Wrighta, povedlo se to samé i Addisonovi ve srovnání s Marcem Rossim. Přitom tady se zázraky fakt dít neměly - mládence z Brandonu si Pittsburgh Penguins brali roku 2018 až ve 2. kole draftu, při velkém výměně Jasona Zuckera o dva roky později byl jen jakousi nutnou výplní.
Vida - za dvě minulé sezony sice nashromáždil jen osmnáct špílů, v téhle se však vyšplhal až do první přesilovkové formace Wild, pálí mu to. S 22 body (včetně šestnácti z početní výhody) je produktivnější než Power. Nebýt toho, že na jeho straně obrany září v prvních dvou párech Jared Spurgeon a Mathew Dumba, mohla by být jeho čísla ještě působivější.
K překvapením jinak patří i Matias Maccelli z Arizona Coyotes. Dvaadvacetiletý finský rodák nasbíral ve třiceti utkáních 22 bodů (3+19), proměnil se v jeden z mála veselých bodů v jinak smutné arizonské skládačce. A že to od něj nikdo nečekal, na to je upřímně řečeno tak trochu zvyklý.
Více k tématu: [Nováčkům zatím kralují Beniers a Maccelli]
"Lidé ho podceňují celou jeho kariéru," myslel si Kalle Larsson, generální manažer Dubuque Fighting Saints, Maccelliho klubu v USHL. "Dělá spoustu věcí tak odlišně, že to kdekoho znervózňuje. Vždycky kolem sebe slyšel: Hm, teď mu to tam padá, ale na vyšší úrovni už to stačit nebude. Tihle všeználci se přitom znovu a znovu pletou - i v případě NHL. Jsem rád, že Matias zůstává svůj. V mých očích je jedinečným hokejistou."
Černí koně
Jak chápat tuhle kolonku? Jako výběr zelenáčů, kteří jsou už teď sakra dobří, jejichž význam se však v následujících měsících může ještě znásobit. Za normálních okolností by sem jistě patřila třeba obráncovská kometa Kaiden Guhle z Montreal Canadiens, ta je ale na seznamu dlouhodobě zraněných, její bezprostřední budoucnost je nejistá. A tak se hodí zmínit jiné.
Třeba levé křídlo Colea Perfettiho, desítku draftu 2020. Dvacetiletý mládenec se zabydlel ve druhé formaci Winnipeg Jets vedle Blakea Wheelera a Marka Scheifeleho, i díky pomoci obou zkušených pardálů má 26 bodů (6+20) a solidních +10 v plus minus hodnocení. Zatímco v minulé sezoně jej zastavily zdravotní trable, v téhle řádí. Jen za pár posledních dnů si připsal dvě asistence proti Detroit Red Wings a tři proti Penguins. Zdá se, že jeho forma ještě může gradovat.

To samé platí o Kentu Johnsonovi, centrovi či křídlu z Columbus Blue Jackets. Kreativní forvard v jisté chvíli vydělal na zranění Patrika Laineho, posunulo ho to do druhé řady k Jakubu Voráčkovi s Jackem Roslovicem. Jenže v hokeji se škatulata pořádají co chvíli, takže teď je jeho místo zase ve formaci číslo tři. A podle toho vypadá i jeho ice-time (13:33). Dostane-li větší šanci, mohou jít nahoru i jeho statistiky.
Další černí koně? Ještě před pár dny by se slušelo sem zařadit ruského brankáře Pjotra Kočetkova z Carolina Hurricanes. Vylétnul zničehonic, v devatenácti utkáních měl průměr 2,33 a úspěšnost 91,3 procenta. Jenže jakmile se uzdravil dlouhodobě zraněný Frederik Andersen, Carolina měla najednou spolu s Antti Raantou tři gólmany, Kočetkova proto poslala zpátky do AHL. Rodák z Penzy si tak asi svůj letošní účet už příliš nevylepší.
Proto si vsaďme ještě na jiného plejera, který může vylétnout. Co takový Jack Quinn? V Sabres hraje druhou brázdu, pouští ho i do druhé přesilovkové lajny. Z 35 utkání je z toho zatím 19 bodů (7+12). Nedávno se otřepal z devítizápasové série bez bodu, po které jej Buffalo poslalo na chvíli do AHL. Bezprostředně po návratu se ale hned blýsknul bilancí 1+1 proti Nashville Predators. Kdepak, i s ním se musí počítat. Byť s Beniersem se to samozřejmě nedá srovnávat.
Nejlepší Češi
Žádný z českých nováčků zatím v této sezoně nepředváděl výkony, které by se mohly označit za vyloženě dechberoucí. Třeba gólman Dan Vladař si ale v Calgary Flames dělá skvělé jméno. Jedničce Jacobu Markströmovi to totiž zrovna dvakrát nejde, takže je to často na pětadvacetiletém Pražákovi.
"Už v přípravě si vedl velmi dobře. Víme, co v něm máme," pochvaloval si kouč Darryl Sutter.
Vladař má momentálně z šestnácti utkání osm výher, průměr 2,73 a úspěšnost 90,7 procenta. Pro fanoušky Flames je velkým oblíbencem, vedle statistik i díky svému pozitivnímu přístupu.
"Jenže já moc dobře vím, že hokej je nepředvídatelný sport. Stačí jeden nepovedený zápas a všechno může být jinak," prohlásil smířeně.
Vedle něj se z českých nováčků zapojil do hry třeba i útočník Jakub Lauko z Boston Bruins (sedm zápasů, 1+1) nebo Matěj Blümel z Dallas Stars (šest zápasů, 1+0). Pokud bychom v tomto textu měli speciální kategorii čeští černí koně, největším adeptem by pro ni byl David Jiříček. Úžasný bek, který se tak skvěle předvedl na mistrovství světa juniorů, jehož však Blue Jackets prozatím ponechávají v AHL.
V NHL si tento ročník dosud zkusil dva zápasy. Byl by obrovský hřích, kdyby k nim brzy neměl přidat nějaké další.