Po stopách táty. Do NHL míří Iginla, Fischer, Koivu

I v sezoně 2023-24 vám každé druhé úterý přinášíme rubriku Draftradar - pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v draftu roku 2024. Tentokrát se zaměříme na syny bývalých slavných hráčů, kteří mohou brzy napodobit otce.

Iginla střílí, Iginla dává gól!

Tenhle tak častý výjev nedávné minulosti se zřejmě brzy znovu vrátí do NHL. Jen to nebude díky Jaromemu, dlouholetému kapitánovi Calgary Flames, ale zásluhou jeho syna Tije, taktéž úderného forvarda.

Sedmnáctiletý mládenec k tomu má všechny potřebné předpoklady. Nejen mimořádné hokejové geny. Nejen dynamiku a rychlost. Nejen střelecký instinkt, díky němuž v této sezoně WHL nasázel již 42 gólů. Taky požehnání scoutů, kteří jej pro nadcházející draft staví hodně vysoko.

Když redakce NHL.com před pár dny tipovala, v jakém pořadí se letošní třída superjinochů poskládá, syn člena Síně slávy byl desátý. Ale pozor! Nebude to ani zdaleka jediné mezigenerační déja vu, které na vás při veletrhu s talenty čeká.

Vedle Iginly juniora se totiž do velkého hokejového světa už letos chystají nakročit i Lukas Fischer (syn českého mistra světa Jiřího, bývalého obránce Detroit Red Wings), Ryder Ritchie (syn Byrona, někdejšího útočníka Flames, Carolina Hurricanes, Florida Panthers a Vancouver Canucks), Max Plante (syn Dereka, účastníka šesti mistrovství světa, jenž většinu kariéru strávil v Buffalo Sabres) a Aatos Koivu (syn Sakua, mnohaleté opory Montreal Canadiens).

Po stopách otců se tedy od léta vydá hned několik zajímavých jmen. A draft pro ně bude na téhle stezce první významnou křižovatkou.

"Rady od táty, který toho s hokejem tolik zažil, mohou být pro další vývoj klíčové," řekl vlastně za všechny sedmnáctiletý Koivu, který si připsal i čtyři starty ve finské lize dospělých.

NHL už úspěšných otco-synovských tandemů poznala vícero. Nejslavnějším příkladem jsou Bobby a Brett Hullové – první z nich, přezdívaný The Golden Jet, se označuje za jednoho z nejlepších hokejistů všech dob, jeho potomek zase patřil k vyhlášeným střelcům, hned dvakrát vyhrál Stanley Cup. Velebenou dvojicí jsou i J. P. a Zach Pariseovi či Tie a Max Domiovi. Třeba Keith Tkachuk může být v tomto smyslu hrdý hned na dva syny Matthewa a Bradyho, Mike Foligno na Nicka a Marcuse, Peter Šťastný na Paula s Yanem, Gordie Howe se pyšnil Markem a Martym.

Být capartem v rodině hokejové hvězdy s sebou nese směrem k vlastní kariéře jak výhody, tak nevýhody. Třeba právě mladý Iginla popisuje, jak s tátou doma v garáži pilovali střelbu a nahrávky, v obýváku u televizi do omrzení analyzovali hokejová videa. To je oproti stejně starým konkurentům výrazné plus. Často je však minimálně vyváženo překážkami v podobě závisti, neúměrného očekávání a srovnávání.

"Najdou se lidé, kteří tvrdí, že jsem se tak daleko dostal jen díky tátovi," připustil právě syn calgarské ikony.

Jeho dětství by bral nejeden fanoušek. Odmala byl obklopen světoznámými plejery, místo hřiště dováděl v kabinách NHL. Ještě nedávno se coby vyjukaný capart fotil s Johnnym Gaudreauem a Matthewem Tkachukem, říkal jim strejdo. Na vlastní oči viděl leccos. Třeba když byl jeho otec v Torontu uváděn do Síně slávy NHL, byl taky u toho.

"Pořád si to pamatuju. Bylo to něco úžasného," přiznal Tij Iginla.

Teď se ale pozvolna rozjíždí jeho vlastní hokejový kolotoč. A pro úspěch odhodlaného Tije není tenhle rodinný sentiment zas tak důležitý. Rozhodovat budou jiné parametry. A Tije zatím může těšit, že dost často mluví v jeho prospěch.

A to i při jinak ošidném srovnávání s otcem.

Vždyť Jarome při své předdraftové sezoně WHL za Kamloops Blazers končil s bilancí 33+38. A Tij jej již nyní v dresu Kelowna Rockets překonal jak v gólech, tak nově o jeden zářez též v bodech (72). I proto to s ním při draftu může nakonec dopadnout lépe než s otcem, kterého Dallas Stars brali v roce 1995 jako celkově jedenáctého.

Překonat celou Jaromeho kariéru však bude přetěžké. Patří k ní přece jen 1554 zápasů a 1300 bodů, mimo to i plná polička trofejí, včetně dvou Maurice Richard Trophy a jedné Art Ross Trophy.

Podobně nelehké to bude mít v mezigeneračním soutěžení i Koivu junior. I jeho otec dělal ve svém zámořském klubu dlouho kapitána. Dokonce tak dlouho, že s ním v úctyhodné historii Canadiens může soupeřit pouze Jean Beliveau.

Mimo to v roce 2002 zvedal nad hlavu Bill Masterton Trophy, o pět let později King Clancy Memorial Trophy. Vedle početných zápisů do montrealské kroniky vybojoval čtyři medaile z olympiád, stejný počet i ze světových šampionátů.

"Legrační přitom je, že si z tátových utkání moc nepamatuji. Místo abych se díval na jeho zápasy, radši jsem sám s kamarády hrál," tvrdil. "Možná to byla chyba, mohl jsem toho víc odkoukat."

Podle jeho statistik se však hokejovému řemeslu beztak naučil dostatečně. Koivu mladší se na pozici centra mezi juniory TPS Turku dopracoval k 30 bodům (16+14) z šestadvaceti mačů, v týmu do 18 let k tomu přidal 22 bodů (16+14) z 19 utkání.

Velmi slušná čísla má i osmnáctiletý Američan Plante. Střední útočník z Hermantownu nasbíral v 19 duelech USHL 24 bodů, pro plánované podzimní angažmá na University of Minnesota-Duluth v NCAA je to dost působivá vizitka.

Se slibnou vstupní pozicí pro draft může počítat i Ritchie junior, působící ve WHL za Prince Albert Raiders. Potomek vítěze Spengler Cupu z roku 2012 má v aktuálních statistikách 15+20 z 39 zápasů.

Asi ještě více však bude české fanoušky zajímat kariéra mladého Fischera, kterému v tomto ročníku v celku Sarnia Sting spočítali šest gólů a 28 asistencí z 60 duelů. Jeho táta kdysi musel s hokejem předčasně skončit kvůli zdravotním problémům, slavné jméno by teď chtěl vrátit do titulků i sedmnáctiletý obránce narozený v americkém Plymouthu.

Loni v létě byl vybrán do širší americké nominace pro Hlinka Gretzky Cup, v české reprezentaci jej tedy pravděpodobně nikdy neuvidíme. Škoda, takových beků národ Suchého, Šlégra a Hronka moc nemá.

Což se ostatně ukáže 28.-29. června v Las Vegas, až si kluby NHL začnou rozebírat nejen syny slavných otců, ale celou tuhle třídu pod vedením Macklina Celebriniho.