Hokej za dob Nagana byl náročnější, říká Jágr

Současní hokejisté bojují ve vypjatých zápasech o postupy do play off, o udržení v nejvyšší soutěži, o triumfy ve vyřazovacích bojích či na velkých mezinárodních turnajích. Ti bývalí se pak potkávají na benefičních akcích a vzpomínají na to, jak o to samé bojovali v minulosti.

A pak je tu jeden, který obě tyhle kategorie spojuje. Jaromír Jágr.
Slavný útočník, jenž pět dní před 51. narozeninami stále ještě hraje extraligu za Kladno, byl ozdobou exhibice veteránů k výročí 25 let od zlaté olympiády v Naganu. Dal gól, na další dva nahrál a řídil tak výhru Česka nad Slovenskem 6:3, přičemž byl vyhlášen nejlepším hráčem domácího celku.
"Moc děkujeme, že jste přišli," vzkázal do mikrofonu směrem k vyprodaným tribunám pražské O2 areny, na nichž sledovalo Zápas legend 17.302 diváků.
"Z mého pohledu nejde ani tak o sportovní zážitek. Protože jakýkoliv soutěžní zápas v extralize nabídne daleko pohlednější zápas než tady ty legendy. Ale překvapilo mě, že je plno. To jsem si nemyslel," říkal ještě před tím potěšený Jágr novinářům.
Watch: Youtube Video
"Beru to tak, že fanoušci přišli ocenit naši generaci. Vzdát hold hráčům, kteří to dřív hráli. Ukázali tím, že si toho váží. Takže to spíš beru jako úctu k hokejistům, k celé generaci. Lidé si toho váží, proto přišli. Srovnal bych to s Karlem Gottem. Taky neměl v osmdesáti letech nejlepší hlas, ale lidi i tak vyprodali jeho koncert."
Druhý nejproduktivnější útočník dějin NHL vyprodával arény běžně. Jako hráč Pittsburgh Penguins, jako hráč Kladna, jako hráč národního týmu. A všude sbíral úspěchy. Tím největším bylo vedle dvojnásobného triumfu ve Stanley Cupu s Penguins v letech 1991 a 1992 bezesporu právě olympijské zlato v roce 1998.
"Celá cesta turnajem byla úžasná. Nejdřív jsme měli obavy z toho, aby nebyl další neúspěch po Světovém poháru v roce 1996, protože jsme měli podobné mužstvo. Ale myslím si, že hned od prvního zápasu si to sedlo," vrátil se Jágr k největšímu úspěch v dějinách českého hokeje.
Na olympiádu přiletěl jako velká hvězda NHL. V Naganu oslavil 26. narozeniny. Dal klíčový gól ve čtvrtfinále s USA. Byl hybnou silou českého týmu. Ale bodů nesbíral zdaleka tolik, jako byl zvyklý z Pittsburghu.

"Spousta lidí, kteří si to přečtou, to asi nepochopí. Ale já jsem po celou dobu v NHL trénoval na to, abych byl dobrý právě v zámoří. Byl jsem nasazovaný skoro každou druhou minutu, podle toho jsem i trénoval. Abych na ledě vydržel 25 minut. Jezdil jsem na kole ve stejných intervalech. Minuta, pak oddych. Takže na to jsem měl natrénováno," vysvětloval nyní, s odstupem čtvrtstoletí.
"V nároďáku se hrálo na čtyři lajny. Já jsem se do toho ale nemohl dostat. Dělal jsem maximum, ale nešlo to. To je stejné, jako když někdo bude trénovat na osmistovku, a má běžet čtyřstovku. Což taky nejde. I to byl důvod, proč jsem neodevzdával takové výkony," pokračoval Jágr.
"Vyhrával jsem bodování NHL, tak všichni očekávali, že budu nároďák táhnout. Na jednu stranu to nebylo zapotřebí, protože jsme měli spoustu kvalitních hráčů. A i když jsem nehrál svůj top hokej, pořád to stačilo na to, abychom měli úspěch. Tým byl silný. A měli jsme Dominika Haška, celkově to bylo namíchané výborně."
Česko na 'Turnaji století' v Naganu porazilo Finy a Kazachstán, v posledním duelu ve skupině prohrálo s Ruskem. Pak ale porazilo Spojené státy 4:1, v semifinále Kanadu 2:1 po nájezdech a ve finále Rusko 1:0 a vybojovalo tak vůbec největší sportovní úspěch v historii země.

25 let poté se hokej značně změnil. Českých hráčů v NHL po mohutné vlně z přelomu století ubylo. Místo síly hraje prim rychlost a šikovnost, hra se vyčistila od zdržovacích faulů, od držení, od hákování. Spousta věcí je jinak..
Ale Jágr zůstává. Dál se přizpůsobuje podobně, jako se přizpůsobil po odchodu z New York Rangers do Omsku v roce 2008, po návratu do NHL o tři roky později či po definitivním konci v zámoří a návratu do mateřského Kladna.
"Řeknu vám, že tehdy to bylo náročnější," mínil. "Bruslit nahoru dolů, to se dá. Na to se dá natrénovat. Ale mít k tomu souboje, které trvají pět deset vteřin, to je na tom to nejnáročnější. Hrát hokej bez kontaktů, to je pohádka."