"Sám nevím, proč. Přeju si, abych skóroval jako minulou sezonu, ale neděje se to. Přitom mám pocit, že dělám všechno stejně, jen to nejde jako předtím. Snad se do toho brzy zase dostanu," přeje si Slafkovský.
Ve městě, kde hokej povýšil na náboženství, se s tím pojí i obrovský mediální tlak. Zvlášť pro prvního mladíka draftu. Zvlášť když poslední dobou putoval sestavou do nižších pater.
"Snažím se to ignorovat, starám se jen o sebe," tvrdí Slafkovský. "Jasně, občas se ke mně něco dostane, ale když vyhrajeme, píše se o nás jen dobře, když prohrajeme, je všechno špatně. Doma na Slovensku je to pak velká věc, milujeme všechno překládat z angličtiny."
Pomoci k tomu, aby o něm chodily mnohem lepší zprávy, má opětovné povýšení k elitní montrealské dvojici forvardů Nick Suzuki, Cole Caufield. První má za 30 utkání už 30 bodů, druhý 27. To naznačuje, že by mohl Slafkovský po jejich boku pookřát – i gólově.
"Byl jsem šťastný, když jsem se to dozvěděl. Nemůžu se dočkat, až si zase zahrajeme spolu," tvrdí.
Bez ohledu na to, koho zrovna má vedle sebe ve formaci, ale ví, že potřebuje víc střílet.
"Určitě," přikyvuje. "Cítím, že jsem se ani nedostával do správných míst. Musím si to odpracovat, abych zase hrál tam, odkud se dá střílet. Když jsem pořád v rozích nebo bez puku, tak to nepůjde. Poslední zápasy jsem se do toho možná dostával víc, ale pořád to nebylo dobré..."
