Kulich to rozjel. A myslí na postup výš

Také v této sezoně vám každou sobotu přinášíme rubriku Výlet na farmu, v níž sledujeme výkony českých hráčů v nižších Severoamerických soutěžích. Nejde jen o American Hockey League, ale i další ligy jako kanadské juniorky, univerzitní soutěže v USA či East Coast Hockey League. V tomto díle jsme se zaměřili na Jiřího Kulicha, patrně největší českou naději působící v AHL.

Kdyby v Rochesteru mluvili místo angličtiny česky, asi by už pozměnili jeden z nejoblíbenějších hokejových zvyků. Místo baseballových čepic by tu na led po vstřelení hattricku létaly ty pletené, s bambulí na vrchu.

Protože na sázení gólů je teď ve městě kousek od jezera Ontario právě muž, jenž má tuhle pokrývku hlavy ve jméně.

Jiří Kulich.

A i třígólové představení v AHL už umí, dokázal to v noci na čtvrtek, kdy Americans díky jeho trefám porazili Laval 5:4.

Načež zase jednou vyvstala otázka: Nemá tenhle devatenáctiletý rodák z Kadaně náhodou už na to, aby se přesunul o etáž výš do týmu NHL Buffalo Sabres?

Má. Jistěže má. V této sezoně se to už prostě musí prokázat.

"Chci být zase o kus lepší než loni a posunout se. Takhle to mám každý rok. Vyhovuje mi, když je na mě tlak, mám to rád," řekl o prázdninách pro hokej.cz. "Loni v létě jsem viděl pár přípravných zápasů NHL a okamžitě mi bylo jasné, že na tu soutěž prostě ještě nemám. O to větší motivaci mám letos, abych pozvánku dostal."

Asi si na ni trochu myslel už při přípravném kempu. Za poslední rok na sobě hodně zapracoval, vedle šikovných rukou se najednou mohl pochlubit i urostlou postavou.

Přesto hlavouni Sabres znovu zaveleli, aby sezonu začal v AHL.

Což ho muselo zamrzet. I vzhledem k tomu, co přiznal v jednom z pár měsíců starých rozhovorů, tentokrát pro Deník Sport: "Původně jsem si myslel, že se v NHL chytnu už během minulého ročníku. Chvíli mi trvalo, než jsem hodil frustraci za hlavu. Což se projevilo i na mojí hře, takže z toho jsem byl taky špatný. Nebyl jsem tak rychlý, jak jsem si představoval. Byl jsem průměrnej."

Pro české fanoušky je jedním z největších příslibů své generace. Zářil na mistrovství světa IIHF osmnáctiletých i dvacetiletých, na druhém ze zmíněných šampionátů pomohl reprezentaci k senzačnímu stříbru.

Snad i proto si osmadvacítka loňského draftu představovala, že i cesta do NHL povede rovně, bez zbytečných zatáček.

"Myslel jsem si, že stačí lousknout prstem a hned mi to půjde a dostanu šanci v NHL," řekl pro Deník Sport. "Ale pak mi došlo, že už nemá cenu se tím užírat. Že to musím nechat a co se má stát, stane se. Ovlivním to jedině tím, že budu makat na sto procent a hrát co nejlíp."

Když tohle povídal, ještě nevěděl, že to s povoláním mezi naprostou elitu neklapne ani zkraje nové sezony. Pokud k sobě ale bude upřímný, vlastně se nic nemění. Pořád musí makat, co to jde. Pak se snad dočká.

Bylo by vážně divné, kdyby to dopadlo jinak. Vždyť díky skvostnému startu v jednu chvíli vedl statistiku produktivity celé AHL, teď je po čtyřech zápasech se šesti body (4+2) pátý.

"V Rochesteru chci patřit k lídrům," připustil už před pár týdny.

A svá slova zatím plní. Především právě kvůli tomu, že se odmítá spokojit s tím, co už umí.

"Během prvního roku v Rochesteru jsem hlavně musel nabrat hmotu. Protože ze začátku jsem pořád ležel na ledě. Kdokoliv se mě dotknul, spadl jsem," přiznal. "Přibral jsem osm kilogramů a bylo to mnohem lepší. Už jsem měl pocit, že mě jen tak někdo neodstaví. Zamakal jsem také na bruslení, celkově jsem se najednou cítil líp."

A silné tělo souvisí se silnou myslí: "I hlavu jsem měl v tu chvíli správně nastavenou. Musel jsem pracovat i na věcech, o kterých jsem si myslel, že je mám dobré. Jako střelbu. Střela je moje hlavní zbraň, domníval jsem se, jak ji mám dobrou. Ale najednou jsem přišel a nedokázal jsem vystřelit přes hráče nebo si vypracovat nějakou šanci."

Jeho táta, úspěšný kulturista, ho vždycky učil, že samo od sebe nic nepřijde. Sám už to poznal taky.

Čím častěji budou v Rochesteru létat na led kšiltovky (či čepice s bambulí), tím pravděpodobnější bude pozvánka od Sabres do prvního týmu.

V tu chvíli bude úplně jedno, že to možná čekal rychlejší.