O životě Václava Nedomanského by se dal natočit poutavý film. Jeden takový ostatně vzniká v produkci jeho syna, a pokud půjde všechno podle harmonogramu, měl by se životní příběh hráče s přezdívkou 'Big Nedo' dostat už tento rok k divákům.
"Měl jsem nabídky na jiné zpracování v Americe i v Kanadě i v Česku a na Slovensku. Pořád jsem se tomu nějak bránil, oddaloval jsem to. Já jsem totiž poměrně privátní člověk, ale se synem nemám žádné zábrany. Mělo by to to být něco unikátního," vyzradil Nedomanský českým novinářům při Světovém poháru v Torontu, kde byl ve funkci skauta Týmu Evropy a svým dílem přispěl k senzačnímu druhému místu mnohonárodního výběru.
Nedomanský se narodil za války v moravském Hodoníně, ale jeho hokejový vzestup je spojen s bratislavským Slovanem, v jehož ligovém týmu se začal prosazovat ještě jako teenager. Nevšední střelecká pohotovost vysokého hokejisty přitáhla rychle pozornost fanoušků i reprezentačních trenérů.
"Nemám vysvětlení, proč jsem dával tolik gólů. Jako kluk jsem hrával s kamarády na ulici s míčkem a pro zábavu pak ještě střílel na dřevěnou desku. Ale hlavně jsem zkoušel nejrůznější sporty a to se člověk přiučí i něčemu jinému," tvrdil Nedomanský.
Své první mistrovství odehrál už v roce 1965, na šampionátech získal celkem osm medailí, mezi nimiž má zvláštní místo zlato z Prahy 1972. Ve druhém zápase se SSSR, který rozhodl o titulu, dával Nedomanský úvodní gól.
"Měli jsme tehdy vynikající tým a nacházeli jsme způsob, jak Rusy přehrát," vykládal útočník, k jehož největším zážitkům patří mistrovství světa 1969 ve Stockholmu, kde Československo jen pár měsíců po okupaci vojsky Varšavské smlouvy dvakrát porazilo nenáviděného soupeře.
Po gólu obránce Jana Suchého tehdy Nedomanský přijel k sovětské bráně a mocně jí cloumal. "To byla asi největší extáze, jakou jsem v hokeji zažil. Ale rád si vzpomenu i na zápas ve Winnipegu v roce 1967. Tehdy jsme Rusům dali 5:2 a já vstřelil čtyři góly. Uznali mi ovšem jen tři, protože při čtvrtém puk protrhnul síťku," usmíval se ostrostřelec. "Na mém posledním šampionátu v Helsinkách 1974 jsme pak Sověty smetli 7:2 a to mi taky udělalo dobře," řekl Nedomanský, který v reprezentačním dresu vstřelil 163 gólů.
Vzhledem k tomu, že při své kariéře studoval vysokou školu, ho jako čerstvého třicátníka čekala vojenská služba. Takových šílenců, kteří by se dobrovolně hrnuli do zeleného stejnokroje, ale v půlce sedmdesátých let v Československu moc nebylo. A nepatřil k nim ani Nedomanský. Navíc se kolem něj stahovala smyčka, StB mu chtěla zabavit pas, donášeli na něj jeho známí, o komunisty posvěceném zahraničním angažmá nemohla být řeč.
Vynikající útočník si ale vymyslel kulišárnu, na kterou byla tajná policie krátká. Z Bratislavy se oficiálně přestěhoval do Brna, kde StB nedostala od svých slovenských kolegů echo. A na Moravě mu vydali potřebná razítka, aby mohl s rodinou vycestovat na dovolenou do Švýcarska. Když bylo jasné, že se nevrátí, komunisté strašlivě zuřili. Nedomanského jméno bylo vymazáno z knih, nesmělo se o něm mluvit, psát.
V podhůří Alp ovšem český emigrant nezůstal, rychle se vydal do zámoří, podobně jako jeho reprezentační spoluhráč Richard Farda.