Velcí Češi: Nedomanský byl střelcem od Boha

Úvodním buly novoročního zápasu Centennial Classic odstartovaly oslavy 100. výročí založení NHL. V roce 1917 vznikla nejvýznamnější hokejová liga světa, jejíž historie je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti.
Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přinese ty nejpoutavější příběhy ze stoletých hokejových dějin.
V našem seriálu se zaměříme na jednotlivá desetiletí, připomeneme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihneme zakladatele i české průkopníky. Tentokrát je v našem hledáčku jeden z prvních: Václav Nedomanský.

O životě Václava Nedomanského by se dal natočit poutavý film. Jeden takový ostatně vzniká v produkci jeho syna, a pokud půjde všechno podle harmonogramu, měl by se životní příběh hráče s přezdívkou 'Big Nedo' dostat už tento rok k divákům.
"Měl jsem nabídky na jiné zpracování v Americe i v Kanadě i v Česku a na Slovensku. Pořád jsem se tomu nějak bránil, oddaloval jsem to. Já jsem totiž poměrně privátní člověk, ale se synem nemám žádné zábrany. Mělo by to to být něco unikátního," vyzradil Nedomanský českým novinářům při Světovém poháru v Torontu, kde byl ve funkci skauta Týmu Evropy a svým dílem přispěl k senzačnímu druhému místu mnohonárodního výběru.
Nedomanský se narodil za války v moravském Hodoníně, ale jeho hokejový vzestup je spojen s bratislavským Slovanem, v jehož ligovém týmu se začal prosazovat ještě jako teenager. Nevšední střelecká pohotovost vysokého hokejisty přitáhla rychle pozornost fanoušků i reprezentačních trenérů.
"Nemám vysvětlení, proč jsem dával tolik gólů. Jako kluk jsem hrával s kamarády na ulici s míčkem a pro zábavu pak ještě střílel na dřevěnou desku. Ale hlavně jsem zkoušel nejrůznější sporty a to se člověk přiučí i něčemu jinému," tvrdil Nedomanský.
Své první mistrovství odehrál už v roce 1965, na šampionátech získal celkem osm medailí, mezi nimiž má zvláštní místo zlato z Prahy 1972. Ve druhém zápase se SSSR, který rozhodl o titulu, dával Nedomanský úvodní gól.
"Měli jsme tehdy vynikající tým a nacházeli jsme způsob, jak Rusy přehrát," vykládal útočník, k jehož největším zážitkům patří mistrovství světa 1969 ve Stockholmu, kde Československo jen pár měsíců po okupaci vojsky Varšavské smlouvy dvakrát porazilo nenáviděného soupeře.
Po gólu obránce Jana Suchého tehdy Nedomanský přijel k sovětské bráně a mocně jí cloumal. "To byla asi největší extáze, jakou jsem v hokeji zažil. Ale rád si vzpomenu i na zápas ve Winnipegu v roce 1967. Tehdy jsme Rusům dali 5:2 a já vstřelil čtyři góly. Uznali mi ovšem jen tři, protože při čtvrtém puk protrhnul síťku," usmíval se ostrostřelec. "Na mém posledním šampionátu v Helsinkách 1974 jsme pak Sověty smetli 7:2 a to mi taky udělalo dobře," řekl Nedomanský, který v reprezentačním dresu vstřelil 163 gólů.
Vzhledem k tomu, že při své kariéře studoval vysokou školu, ho jako čerstvého třicátníka čekala vojenská služba. Takových šílenců, kteří by se dobrovolně hrnuli do zeleného stejnokroje, ale v půlce sedmdesátých let v Československu moc nebylo. A nepatřil k nim ani Nedomanský. Navíc se kolem něj stahovala smyčka, StB mu chtěla zabavit pas, donášeli na něj jeho známí, o komunisty posvěceném zahraničním angažmá nemohla být řeč.
Vynikající útočník si ale vymyslel kulišárnu, na kterou byla tajná policie krátká. Z Bratislavy se oficiálně přestěhoval do Brna, kde StB nedostala od svých slovenských kolegů echo. A na Moravě mu vydali potřebná razítka, aby mohl s rodinou vycestovat na dovolenou do Švýcarska. Když bylo jasné, že se nevrátí, komunisté strašlivě zuřili. Nedomanského jméno bylo vymazáno z knih, nesmělo se o něm mluvit, psát.
V podhůří Alp ovšem český emigrant nezůstal, rychle se vydal do zámoří, podobně jako jeho reprezentační spoluhráč Richard Farda.

"První nabídku od klubů NHL jsem dostal už v roce 1963, při turné národního mužstva po Kanadě," řekl Nedomanský, který kývnul na laso z WHA, kde nakonec strávil necelé čtyři sezony v klubech Toronto Toros a Birmingham Bulls a nastupoval tam s hvězdami jako byli Frank Mahovlich, nebo Paul Henderson.
"Měl jsem to těžší v tom, že kdyby se mi nedařilo, jako emigrant jsem se neměl kam vrátit. Pro Američany a Kanaďany jsme přitom byli komunisti, kteří jim berou práci a holky. Začal tréninkový kemp: malé hřiště, hodně hráčů, byla to prostě řežba! Navíc jsem neuměl anglicky," popisoval krušné začátky. Taky se párkrát oháněl pěstí, třeba v potyčkách se slavným Darrylem Sittlerem.
Jeho pověstný hlad po gólech, který byl v rovnostářském Československu považován za sobectví, najednou vynikl. První sezonu v NHL se Nedomanský trochu rozkoukával, ale pak to přišlo: v ročníku 1978-79 neměli Detroit Red Wings produktivnějšího hráče a chválil ho i slavný kouč Bobby Kromm.
Zatímco Farda kvůli menší postavě a techničtějšímu založení schytával spoustu ran, načež se vrátil do Evropy, Nedomanský v tvrdé zámořské konkurenci obstál.
"Neměl jsem jinou možnost než uspět. Nemohl jsem si z existenčních důvodů dovolit opustit profesionální sport. Přijdete ve třiceti a komunikujete na úrovni pětiletého dítěte. Nemluvil jsem, mnoha věcem jsem nerozuměl a pomoc žádná nebyla. Ještě, že se hrál hokej. Když jsem dokázal, že jsem lepší než ostatní, začali si mě vážit. Kdybych nebyl přínosem pro tým, bez milosti by mě vyhodili," svěřil se Nedomanský v rozhovoru pro list MF DNES.
Po čtyřech sezonách v Detroitu strávil ještě jednu v St. Louis Blues a New York Rangers, aby svou kariéru v NHL uzavřel po 422 zápasech, v nichž dal 122 gólů a přidal 158 asistencí. V Evropě a v zámoří nastřílel celkem 795 branek.
U hokeje však zůstal, trénoval v Německu, skautoval pro Los Angeles Kings a Nashville Predators, nyní kývnul na nabídku 31. týmu NHL Vegas Golden Knights.

"Je to pro mě vynikající příležitost. Klub normálně funguje, management je kompletní. Přijalo se plno skautů, každý dostal své teritorium, a snaží najít ty nejlepší možné kandidáty pro tým," těšilo Nedomanského.
Pokud bude stejně úspěšný jako při vytypovávání hráčů pro Světový pohár, může být družstvo z Nevady vítaným osvěžením.
Až se bude promítat film o Nedomanském, bude v něm ale jistě i pasáž o jeho tvrdém boji se zákeřnou nemocí. Před pár lety u něj objevili lékaři nádor a musel podstoupit těžkou operaci, shodil desítky kilogramů, nemohl chodit. Ale vůle žít byla silná. I užít si příjemných stránek života, jak sám Nedomanský přiznal: "O to víc mi teď chutná červené víno."