Před 30 lety odstartovaly samostatné nejvyšší soutěže v Česku a Slovensku. K výročí rozdělení federální ligy přinášíme každý čtvrtek seriál mapující třicítku nejlepších českých a slovenských hokejistů v dějinách NHL. V redakčním žebříčku nejde jen o góly, asistence a body, ale i o získané trofeje, historický význam a odkaz, který tito hokejisté zanechali jak v zámoří, tak i ve svých rodných zemích. Pokračujeme trojicí od 9. do 7. místa.
9. Ivan Hlinka (v NHL 1981-83, jako kouč 2000-01)
Hráčská i trenérská legenda. Přirozený šéf kabiny v obou rolích, který z hokeje nedělal jadernou fyziku, ale zároveň bytostně nesnášel porážky.
V NHL se objevil už na začátku 80. let 'legální' cestou, když splnil přísně nastavená kritéria hokejového svazu, jež zahrnovala medaili z velké světové akce či 150 odehraných reprezentačních zápasů. A pochopitelně i polovinu platu odevzdávanou státu přes agenturu Pragosport.
Ve 31 letech se Hlinka vydal za oceán společně s litvínovským parťákem Jiřím Bublou a ve Vancouver Canucks se stal fanoušky nesmírně oblíbeným hráčem a nejlepším 'nováčkem'. V první sezoně nasbíral 60 bodů (23+37), ve druhé si polepšil na 63 (19+44). Že si občas zakouřil i v kabině, tehdy nikomu nevadilo.
Zatímco Bubla v zámoří zůstal, Hlinka se vydal na dvě sezony do Švýcarska a poté vyrazil vstříc roli trenéra. Česko dovedl i k památnému zlatu na olympijských hrách v Naganu v roce 1998, kam poprvé v historii zamířili nejlepší profesionálové z NHL. Hlinkova genialita však spočívala i v tom, že polovinu vítězného týmu tvořili hráči z Evropy. Když o rok později Češi přivezli zlato i z mistrovství světa IIHF v Lillehammeru, NHL začala pomalu zvažovat, zda není čas na kouče z Evropy.