Česko-slovenská třicítka: 12.-10. místo

Před 30 lety odstartovaly samostatné nejvyšší soutěže v Česku a Slovensku. K výročí rozdělení federální ligy přinášíme každý čtvrtek seriál mapující třicítku nejlepších českých a slovenských hokejistů v dějinách NHL. V redakčním žebříčku nejde jen o góly, asistence a body, ale i o historický význam a odkaz, který tito hokejisté zanechali jak v zámoří, tak i ve svých rodných zemích. Pokračujeme trojicí od 12. do 10. místa.

12. Jakub Voráček (v NHL 2008-2022)

Patnáct let uteklo jako nic a z ryšavého mladíka se během nich stala jedna z nejvlivnějších postav českého hokeje. V národním týmu nosil kladenský rodák na dresu kapitánské céčko a vůdčí roli si brzy uzurpoval i v NHL, kam byl v roce 2007 draftován Columbus Blue Jackets ze sedmé pozice.

Po 241 zápasech a 39 gólech za tým z Ohia se ale stěhoval k Philadelphia Flyers, pro jejichž fanoušky byl zarostlý 'Jake' ikonou. Nikdy o sobě netvrdil, že je velký střelec, přesto v Pensylvánii zaznamenal šest minimálně dvacetigólových sezon.

Mnohem větší radost ale Voráčkovi dělalo připravit akci pro své spoluhráče, vždyť i v přesilovkách střílel tak, aby se jeho rány daly dobře tečovat. Neúnavný bojovník a silný hlas v kabině, kde s oblibou pouštěl své oblíbené kapely z 80. let.

V NHL odehrál 1058 utkání, což ho v interní české tabulce řadí na sedmé místo. S 223 góly je sice 'až' 19., ale 583 asistencí ho vykoplo na třetí pozici, kde figuruje i v celkovém počtu bodů (806).

Svůj nejlepší rok měl v sezoně 2014-15, kdy zaznamenal 81 bodů (22+59) a dokonce byl zařazen na křídlo do první All-Star šestky po bok Johna Tavarese a Alexandra Ovečkina. V roce 2015 se na skok vrátil do Columbusu během Utkání hvězd, v němž měl pozoruhodnou bilanci 3+3 v dresu Týmu Jonathana Toewse. V červenci 2021 se pak v klubu, který ho draftoval, objevil po deseti letech znovu v rámci trejdu.

Přetrvávající příznaky otřesu mozku však Voráčka připravily o ještě delší kariéru. Ve 34 letech je na konec s hokejem příliš brzy.

11. David Krejčí (2007-2023)

Patrně nejlepší český centr, jaký kdy v NHL nastupoval. Vynikající tvůrce hry, jenž dokázal dát běžným situacím nečekanou dynamiku a vtisknout jim nový rozměr.

První zápas v soutěži sice nedohrál po tvrdé srážce, od té doby ale s hlavou nahoře objevoval v rychlé a chvílemi chaotické hře její skryté možnosti. Přitom na ledě působil vždycky nesmírně ladně, občas až flegmaticky. Během sezony 2008-09 také dostal přezdívku Matrix, jelikož ze zpomalení tempa dokázal profitovat jako málokdo.

Stále byl ale v zámoří jistým způsobem nedoceněný. Nikdy se neobjevil na All-Star Game, i když dvakrát ovládl bodování play off (2011, 2013) a třikrát se představil ve finále Stanley Cupu; před 12 lety k jeho zisku také zásadním dílem přispěl.

Krejčímu vůbec nevadilo, když se kolem něj střídali spoluhráči, kteří potřebovali probudit, pod křídla si ostatně vzal i talentovaného krajana Davida Pastrňáka, jemuž uděloval lekce v profesionálním přístupu. Když bylo třeba přizpůsobit se novým trendům, změnil Krejčí svůj jídelníček a bez problémů přeřadil na vyšší rychlost.

Po roce stráveném v české extralize se ještě nechal zviklat k návratu do klubu, jenž ho v roce 2004 draftoval ze 63. místa. Za Boston Bruins nakonec zvládl odehrát celkem 1032 utkání, v nichž zaznamenal 786 bodů (231+555). V play off je se 128 body (43+85) v historii Bruins druhý za Rayem Bourquem, což jen dokládá Krejčího mimořádnost ve vyřazovacích bojích. Není tak divu, že byl zařazen do bostonského Týmu století.

V souhrnných českých statistikách patří Krejčímu pozice v top 10 v počtu zápasů (9.), bodů (5.) a asistencí (4.).

10. Václav Nedomanský (1977-1983)

V NHL odehrál pouhých šest sezon a 421 zápasů, málokdo si ale dovede představit, jak složité to pro československého emigranta tehdy bylo. Do zámoří uprchla hvězda reprezentace i bratislavského Slovanu zpoza železné opony přes Švýcarsko, kam vycestovala na dovolenou. V té době bylo jednomu z nejlepších evropských útočníků a vynikajícímu střelci už 30 let. Po útěku měl však být doma vymazán ze sportovní historie.

Nedomanský si za oceánem nemohl dovolit selhání, jeho vstup do NHL přitom ještě odložily necelé čtyři sezony strávené v konkurenční WHA. Až pak se upsal Detroit Red Wings, za něž v sezoně 1978-79 nastřílel 38 gólů a další rok přidal 35. Zároveň musel předvést, že se v cizím prostředí za sebe umí postavit proti mnohem svalnatějším soupeřům.

"Trénoval jsem v ruském stylu, jedenáct a půl měsíce v roce, dva týdny jsem měl volno. Stal se ze mě slušný hráč," popsal sám sebe.

Za šest let Nedomanský posbíral 278 bodů (122+156), poslední sezonu strávil v New York Rangers a St. Louis Blues. Život bez hokeje si však nedovedl představit.

Po trenérském působení v Německu a v Rakousku pracoval od 90. let jako skaut pro Los Angeles Kings a později Nashville Predators. V této funkci se podepsal i pod tvorbu nového týmu NHL Vegas Golden Knights. Během World Cup of Hockey 2016 byl součástí štábu, který sestavoval výběr Evropy.

Jeho průkopnickou roli a oddanost světu puků a dunících mantinelů ocenila i Hokejová Síň slávy v Torontu, kam byl jako druhý Čech po Dominiku Haškovi uveden v roce 2019.

"Cítím se jako filmová hvězda, ale nejsem," pravil Nedomanský skromně při slavnostním ceremoniálu. Jen málokterá osobnost ale měla pro český a slovenský hokej takový význam jako on.