Nejlepší útoky: Finalisté na špici

Letní prázdniny jsou mostem mezi sezonami a je proto čas se na něm rozhlédnout po těch největších esech na jednotlivých pozicích. Redakce NHL.com/cs ale sestavila i žebříček nejlepších ofenzivních formací uplynulého ročníku.

1. Zach Hyman - Connor McDavid - Ryan Nugent-Hopkins (Edmonton Oilers)

Největší strašidlo obran v minulé sezoně. McDavid měl vedle sebe kongeniálního zakončovatele Hymana, který v součtu základní části a play off (54+16) nasázel 70 gólů a lámal osobní rekordy.

Kapitán Oilers pak vyšplhal až na stovku asistencí. Jeho jedinečná schopnost vyvést puk z obranného pásma, přejít několik soupeřů a posunout přihrávku zakončujícím spoluhráčům byla atrakcí uplynulých měsíců.

2. Sam Reinhart - Aleksander Barkov - Evan Rodrigues (Florida Panthers)

Útočně i defenzivně vyvážené trio, které měl pod palcem dvojnásobný držitel Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda. Barkov však v sobě má také velkou míru kreativity, z níž těžila obě jeho křídla.

Reinhart prožil životní gólové měsíce, v základní části byl s 57 trefami druhým nejlepším střelcem sezony, 25 branek dal při hře pět na pět. Třicetiletý Rodrigues se zaskvěl v play off (7+8). Finský centr měl pak s 80 body třetí nejvyšší zisk za své působení v NHL a v bojích o Stanley Cup byl klíčovou figurou nových šampionů. 

3. Jonathan Drouin - Nathan MacKinnon - Mikko Rantanen (Colorado Avalanche)

Dva členové formace se v bodování dostali přes stovku. MacKinnon byl v produktivitě sezony druhý se 140 body (51+89), finský spoluhráč Rantanen měl 104 bodů (42+62) a na osobní maximum 56 bodů (19+37) vyšplhal i třetí do party Drouin.

Dynamika a rychlost, jakou přináší MacKinnon, se dobře doplňuje s kombinačním a střeleckým umem Rantanena. Ještě větší efektivitu vnášel do elitního útoku Rus Valerij Ničuškin, který byl ale v průběhu základní části zařazen do Asistenčního programu NHL a Hráčské asociace na pomoc hokejistům bojujícím se závislostmi. V play off jeho podmínky porušil a přišel distanc.

4. Alexis Lafreniére - Vincent Trocheck - Artěmij Panarin (New York Rangers)

Miláčci Madison Square Garden. O Panarinových ofenzivních výpadech by se daly psát diplomové práce. Ruská ozdoba týmu poprvé v kariéře prorazila stobodovou metu (120 bodů za 49 branek a 71 asistencí) a k mimořádným výkonům strhla i další členy formace držitelů Presidents' Trophy. Při společném pobytu na ledě zaznamenali 54 gólů, nejvíc ze všech útoků v této sezoně. 

Kanaďan Lafreniere konečně začal hrát jako jednička draftu 2020, když měl bilanci 28+29. O 18 bodů si vylepšil maximum z předchozí sezony. Osobák si 77 (25+52) body vytvořil i trochu přehlížený Trocheck, který na pozici druhého centra zaskočil za dlouhodobě zraněného Filipa Chytila.

5. Brandon Hagel - Brayden Point - Nikita Kučerov (Tampa Bay Lightning)

Jejich bodový součet překonal třístovku hlavně díky Kučerovově produktivitě, který si 144 body (44+100) vytvořil osobák a podruhé získal Art Ross Trophy. Dvorní centr nejproduktivnějšího hráče sezony Point pak potřetí v kariéře pokořil hranice 40 gólů a 90 bodů.

Kučerovova nepředvídatelnost a aura bodového kouzelníka ale zmizely v play off, kde v prvním kole s Panthers pohořel na důsledné obraně Barkova a spol.

6. Filip Forsberg - Ryan O'Reilly - Gustav Nyquist (Nashville Predators)

Ocelová čelist z Tennessee. Další trio v našem žebříčku, jehož členové si zlepšovali kariérní rekordy. Švédská chapadla na kanadské hlavě se činila. Forsberg konečně vydržel zdravý po celou sezonu a zaznamenal 94 bodů (48+46), zatímco jeho čtyřiatřicetiletý krajan Nyquist 75 bodů (23+52), což je o 21 víc, než měl před devíti lety na konci základní části v Detroit Red Wings.

Také O'Reilly (26+43) využíval důvěry, jakou mu na pozici elitního centra dávali generální manažer Barry Trotz a kouč Andrew Brunette. Elitní řada Predators společně zaznamenala za 766 minut 46 gólů, trefovala se tedy v průměru jednou za 16 minut.

7. Adrian Kempe - Anže Kopitar - Quinton Byfield (Los Angeles Kings)

Klubová legenda i klubová budoucnost se potkaly v lajně, kde vedle šestatřicetiletého kapitána Kopitara působí o 15 let mladší dvojka draftu 2020 Byfield. Slovinského veterána i v jeho osmnácté sezoně zdobily neuvěřitelný přehled a schopnost anticipace, ze které těžil nejproduktivnější hráč Kings Kempe (28+47)

Jejich formace dávala 2,82 gólu za 60 minut na ledě, zásadně se podílela na podzimní bodové sérii na cizích ledech a byli to její členové, kteří odehnali lednovou výsledkovou krizi a postarali se o klidný postup do play off.

8. Jason Robertson - Joe Pavelski - Roope Hintz (Dallas Stars)

Trojka, ve které se potkali nejproduktivnější hráči konferenčních finalistů, v sobě provázala Robertsonovu mladickou energii s Pavelského zkušeností a Hintzovou odpovědností. Když byli všichni tři na hřišti, zaznamenali celkem 41 gólů.

Proti minulému ročníku šli přitom bodově dolů, což bylo nejpatrnější u Robertsona (ze 109 na 80), v play off pak Stars chyběly hlavně body Pavelskiho, jenž ve středu ukončil kariéru. Za 19 zápasů měl jen čtyři (1+3) a do zásadnější role se pasoval mladík Wyatt Johnston (10+6).

9. Juraj Slafkovský - Nick Suzuki - Cole Caufield (Montreal Canadiens)

V Montrealu šli štěstí naproti a do první lajny poslali slovenskou jedničku draftu 2022. Dvacetiletý Slafkovský prožil průlomovou sezonu, když do elitní formace vnesl průbojnost, sílu a energii a také ochotu podstupovat náročné souboje před brankou. Svá čísla zaokrouhlil na 20 gólů a 50 bodů.

Většího prostoru, který jim vybojoval statný parťák, využili Suzuki (33+44) i Caufield (28+37) k osobním maximům, pohromadě na lede první útok Canadiens nastřílel 40 gólů, v průměru pak 3,2 na 60 minut.

10. Matthew Knies - Auston Matthews - Mitch Marner (Toronto Maple Leafs)

Ze všech variant, které kouč Sheldon Keefe zkoušel vedle nejlepšího střelce sezony Matthewse, fungovala nejlépe spolupráce s jednadvacetiletým Kniesem.

Při svém pobytu na ledě měli za 404 odehraných minut skóre 23:12, Matthewsovi o jediný gól utekla sedmdesátka, ale zároveň se ukázal jako celoplošný hráč, který kromě zisku Maurice Richard Trophy byl i finalistou Selke Trophy.