Už to nešlo. Nemohl jsem ani chodit, přiznal končící Krejčí

I v sezoně 2023-24 vám přinášíme sondu na opačnou stranu Atlantiku. V rubrice Evropský led se zaměřujeme na dění v jednotlivých ligách i na mezinárodní scéně, které často bývá nějakým způsobem spjaté s NHL. Pokračujeme s tím, jak český útočník David Krejčí dospěl k rozhodnutí ukončit aktivní kariéru.

Fanoušci snili o jiných novinkách, kterém jim David Krejčí sdělí.

Že už brzy naskočí do extraligy.

Že se nemůže dočkat startu na mistrovství světa.

Že je před ním pořád ještě spousta hokejové radosti.

Ono ne. 

Legenda Boston Bruins nedlouho před Vánocemi oficiálně sdělila, že se definitivně rozhodla ukončit svou bohatou aktivní kariéru. A jakmile se o tom ve čtvrtek rozpovídala před českými novináři, bylo hned jasné, že vyřknout tenhle verdikt nebylo ani za mák příjemné.

"Když se probudím a prvních pár minut vůbec nemůžu chodit, tak vím, že jsem se rozhodnul dobře," řekl sedmatřicetiletý rodák ze Šternberka.

Krejčího plány přeškrtala bolavá kyčel.

"Až do poslední chvíle jsem počítal s tím, že se dám do kupy," přiznal pro domácí média. "Užíval jsem si rodiny, tréninku, golfu. Měl jsem ale v hlavě, že to ještě nějak zvládnu. Bohužel to ale nebylo možné."

V roce 2011 vyhrál s Bruins Stanley Cup, dvakrát s týmem došel alespoň do finále play off. V roce 2013 opanoval anketu Zlatá hokejka. Loni dokázal nároďáku po deseti letech vyválčit medaili z mistrovství světa - byť byla "jen" bronzová, rozhodně bylo co slavit.

V aktuálním ročníku chtěl úžasnou kariéru ještě protáhnout. Kývnout nějakému mančaftu z extraligy, následně vést reprezentaci na šampionátu hraném na domácím ledě.

Teď už ví, že na to nedojde. Není to možné.

"Zatím ten konec pořád ještě vstřebávám," přiznal se. "Tělo mi bohužel připomíná, že to zkrátka je, jak to je. Musím se s tím nějak vyrovnat."

Že to není lehké, to na Krejčím poznáte hned. Třeba když se ho zeptáte, jaká z reakcí jej nejvíce dojala.

"Já se hlavně musím kamarádům omluvit, že jsem jim na jejich reakce dosud nebyl schopný odpovědět," prohlásil. "Pár takových textovek jsem otevřel. Ale ať se na mě kluci nezlobí - je to prostě moc těžké."

K rozhodnutí dospíval pozvolna. Jako každé léto i letos nejdřív začínal s přípravou zaměřenou na kondičku. Měl nachystané přihlášky na několik půlmaratonů. Jenže když si pak zaběhnul desetikilometrovou trasu, nemohl potom vůbec chodit.

Bez nadsázky. Fakt nemohl.

"Zrušil jsem dokonce tenisy i golfy. Přitom kdo mě zná, ten ví, že se obvykle zúčastním i tehdy, pokud můžu jenom na padesát procent," vyprávěl. "Když jsem zašel za lékaři, po vyšetření bylo jasné, že se na sezonu nemohu pořádně připravit. Pod injekcí bych to možná nějak zvládnul, bylo by to ale špatné. A já těmi věčnými zraněními už nechci mučit ani sebe, ani svou rodinu."

Nebyl sám, koho to rozesmutnělo. Postupně se svěřil manželce, rodičům, agentu Jiřímu Hamalovi. Pak zavolal reprezentační manažer Petr Nedvěd.

"Chtěl vědět, jestli tam není ani malinká šance," popisoval telefonát s další hokejovou ikonou. "Zklamání bylo patrné z obou stran. Nakonec ale mé rozhodnutí respektoval. Zrovna on moc dobře ví, jaké to je, když jste zraněný."

Když se hrál světový šampionát v Praze naposledy, musel se trenérům omluvit - v létě čekali s rodinou přírůstek. Teď si tedy turnaj užije alespoň jako divák.

A stejně to má i s NHL. Po večerech se rád dívá na zápasy, ráno se pídí po sestřizích. 

Jedničkou jsou pro něj pochopitelně i nadále Bruins. Klub jeho srdce se stále drží mezi absolutní ligovou špičkou, byť se musí vyrovnat s absencí Krejčího i Patrice Bergerona.

"Mě jejich úspěch nepřekvapuje," řekl. "Boston má nejlepší obranu v lize, výborného gólmana, super trenéra. Co ten dokáže udělat s týmem! Do play off se tedy určitě dostanou. A co bude pak? Nikdy nevíte..."

Poslední dvě věty se vlastně dají vztáhnout i na další Krejčího osud. Vynikající centr připouští, že by u hokeje rád zůstal.

"Tím ale nemyslím blízkou budoucnost," řekl. "Minulý rok jsem byl v Bostonu bez rodiny, teď chci s blízkými trávit víc času. Ale jednou bych si něco u hokeje uměl představit. Snad práci scouta, trenéra, nějakou funkci u mládeže… Zatím nevím. Uvidíme."

Před pár dny za ním do Ameriky přiletěli rodiče, rodina bude na Vánoce pohromadě.

Na konec jeho kariéry určitě přijde řeč.

A jedno je jisté - pokud se za ní poohlédne, bude mít důvod k hrdosti.