Tatarův deník: Vyhráli jsme pro Ondríka

Útočník Tomáš Tatar píše blog pro NHL.com/cs z Global Series, výletu New Jersey Devils do Evropy, kde se 4. a 5. října střetli s Buffalo Sabres v pražské O2 areně. Tentokrát popisuje své pocity po sobotním zápase.

Před druhým pražským zápasem za námi do šatny přišel Patrik Eliáš a řekl, ať vyhrajeme pro Palyho. Pro Ondríka. Pro Ondru Paláta, který spěchal za manželkou, protože se jim měl narodit druhý potomek.

Za sebe musím říct, že konkrétně na mě Eliho řeč opravdu zapůsobila.

Na Patrikovi okamžitě poznáte, že je to přirozený lídr. Od takových lidí se vyplatí si něco vzít. On je fakt někdo, Devils pomohl ke dvěma Stanley Cupům. Přesně ví, co má kdy povědět. Pro mě je to bezpochyby legenda. A rád přiznávám, že nás svou řečí pro utkání proti Sabres správně namotivoval.

Zvládli jsme to teda nakonec i bez Ondríka. Vyhráli jsme to pro něj. On je jedním z našich lídrů, sám ho beru jako jednoho ze svých nejbližších kamarádů.

Zkušenosti, které s ním přišly do Devils, jsou obrovské. Proto nám na ledě rozhodně chyběl. Všichni ale chápeme, že rodina je v takovém případě prvořadá. Ondrík je skvělý spoluhráč i otec. Rozumíme, že při narození dítěte chce být se svými nejbližšími.

Teď je těsně po zápase, takže jsem ještě ani neměl čas mu napsat textovku. V kabině ale hned sáhnu po mobilu. A jestli to s týmem oslavíme? To víte, že se na to nějaký čas najde...

Důležité je, že radost můžeme mít i z toho, jakých výsledků jsme v Praze dosáhli. Dvě výhry? Paráda. Přitom hrát dva zápasy ve dvou dnech není po dlouhém letu vůbec jednoduché. Sáhnete si na úplné dno, jsou to bomby.

Sabres na tom naštěstí byli úplně stejně. Takže to dobře dopadlo.

Musím přiznat, že právě teď jsem v kariéře obrovsky šťastný. Všechno to vychází z důvěry trenéra. Jakmile cítím, že mám v týmu danou roli a prostor, když vím, co se ode mě vyžaduje, pak se mi hraje velmi lehce. A to je přesně můj současný případ.

V Jersey to mám navíc rád. Mám prima pocit i z naší formace - hrajeme zodpovědně, hokej nás baví. Skvěle si rozumím hlavně s Nico Hischierem; možná jste si všimli, že mu z legrace říkám bráško.

Tímhle to tedy pro nás v Česku končí. V neděli zase odlétáme do Ameriky, do té doby budu mít čas si to užít s rodinou. Fajn, že za nimi mohu vyrazit po dvou vítězstvích.