Dám dělovou ránu. Frk, Chára a spol. o receptu na bomby

Jen okamžik poté, co se Martin Frk opřel do puku, vyskočilo na světelné tabuli žluté číslo.

109,2 míle za hodinu. V přepočtu 175,7 kilometru za hodinu.

A tak Frk zvedl ruce nad hlavu a odjel za zbylými účastníky Utkání hvězd AHL, kteří ho ihned začali oslavovat. V roce 2020 si tehdy vysloužil ovace vestoje.

Český útočník věděl, že umí vystřelit rychle. Že má v této soutěži šanci na výhru.

Ale až takhle rychle? To by si nikdy nepomyslel.

"Občas jsem si na tréninku uvědomoval, že střílím tvrdší rány než ostatní," vzpomíná Frk, který odehrál 124 zápasů v NHL a nyní v nejvyšší švýcarské soutěži nastupuje za Rapperswil-Jona Lakers. "Čím jsem byl starší, tím víc jsem to chápal. A na All-Star Game konečně přišel moment, kdy mi někdo střelu mohl opravdu změřit. Bylo to pro mě výjimečné."

Touto pumelicí vylepšil Frk rekord, který v NHL drží slovenský bek Zdeno Chára – obr hrající za Boston Bruins na Utkání hvězd v roce 2012 vypálil puk rychlostí 108,8 míle za hodinu, tedy 175,1 km/h.

Střelu golfákem ovlivňuje velikost i síla hráče stejně jako druh hokejky. Je to svébytný tanec, na jehož konci může být rána jako z kanonu, užaslé reakce publika a také pořádně vyjevený gólman.

"Trik spočítá v tom, aby hráč převedl co nejvíce vlastní energie do kinetické energie kotouče," říká Arun Bansil, profesor fyziky z bostonské Northeastern University.

Tohle vše bude k vidění i v pátek v Torontu, kde se tucet borců NHL v rámci dovednostních soutěží poměří v klání Rogers NHL Hardest Shot.

Podobné dělovky vygenerovaly hvězdy, jakými byli třeba Al MacInnis, Al Iafrate, Shea Weber, Chára a mnozí další. MacInnis vyhrál v letech 1990-2003 sedmkrát, Chára v letech 2007-2012 pětkrát za sebou, Weber třikrát v řadě v letech 2015-17. Poslední dobou ale nikdo takhle nedominuje. Brzy povstane nový šampion.

\\\\

Moment, při němž se hokejka dotkne puku, je kratičký. Rána s velkým nápřahem, jíž se říká golfák, často bývá srovnávána právě s golfovým švihem, ale to není úplně přesné.

"Rozdílem je, že v golfu jde o přímý dotek patky hole a míčku," říká jiný profesor fyziky Alain Haché z University of Moncton, který je autorem knihy Hokejová fyzika. "Ale když si zpomalíte hokejovou ránu, uvidíte, že čepel se nejdřív prohne dotekem s ledem."

V golfu jsou počty snadné: rychlost míčku nikdy nebude více než dvakrát vyšší než rychlost švihu. Pokud by to platilo v hokeji, Haché odhaduje maximální možnou rychlost střely mezi 70 a 80 mílemi za hodinu.

Ale realita je jiná. Zhruba třicet centimetrů před pukem hokejka třískne o led. To zjednodušeně umožňuje přenos energie: hůl se prohne a když se propíná nazpět, tato kinetická energie puk také ovlivní.

"A v tom je kouzlo," píše Bansil. "Abyste dosáhli nejrychlejší možné střely, vyžaduje to velké umění v koordinaci přenosů různých zdrojů energie."

Hokej zkrátka umí být věda. A pak je tu další faktor, který umožňuje podobné dělovky, jaké předvedli Frk či Chára.

"Limitem je zde jen množství energie, které dokáže přinést hráč. Roli hrají rychlost a hmotnost. Čím větší, tím lepší. Čím silnější, tím lepší. Čím rychlejší, tím lepší."

Dotek hole s ledem je zásadní věc a Haché velmi dobře rozumí tomu, co může způsobit. Vždyť je sám hokejovým gólmanem v amatérské lize.

\\\\

Cestou k rekordní ráně tak je najít dokonalý moment a převést dokonalé množství energie. Ale takhle desetiletý kluk nepřemýšlí. On prostě střílí a střílí. Pořád dokola.

Když se zeptáte Cháry, kolik za kariéru vypálil ran golfákem, netroufá si ani odhadovat: "Nemám tušení. Ale určitě stovky tisíc."

Došel k tomu přes pokusy doma na dvoře, na tréninku, na mnoha dalších místech.

"Prostě musíte pořád střílet," říká. "Tím vám sílí svaly, které jsou potřeba. Byly časy, kdy jsem vystřelil tři sta, čtyři sta puků denně. Zápěstím, bekhendem, golfákem, z první. Čím víc střílíte, tím lepší v tom jste."

Podobně to vidí i legenda MacKinnis, který se tužil v tátově stodole.

"Mlátil jsem tam do puků celé léto. Tak se to tehdy dělalo," usměje se. "I já jsem snil o tom, že si jednou možná zahraju NHL, zároveň mě nenapadlo, že se to vážně stane. Někoho omrzí být na pláži, jiného jezdit dokola na kole, já jsem ale prostě pořád celé dny střílel. Tím se moje rána rozvíjela."

\\\\

A pak je tu hokejka. Ach ano, hokejka.

MacInnis vyrůstal s dřevěnými, Chára ale věří, že zásadní změnu přinesly až ty kompozitové. I tak ale neexistuje jednoznačný recept na dokonalý golfák.

"Hráč musí umět najednou zapojit ruce, zápěstí, nohy, chodidla, celkovou váhu těla," píše Bansil. "Čím je hůl zahnutější, tím rychleji můžete puk trefit… Každopádně platí, že synchronizovat tohle všechno se podobá umění dirigenta."

Proto taky každý golfák vypadá trochu jinak.

"Jelikož se moje hokejky dobře propínají, já se snažím co nejvíc opřít do střely," říká Frk. "To pak dodává ráně sílu, snad teď tedy při další střele hokejku nezlomím… Ale když vydrží, rozhodně takto dostanete do střely víc rychlosti."

Útočník Vancouver Canucks Elias Pettersson používá normálně hokejku s flexem 87, ale tento údaj může vyskočit až na 102.

"Vím, že jsem za poslední roky zesílil. Proto chci, aby to bylo jako švihnutí bičem," přirovnává.

Pro Cháru byla hokejka vždy v centru všeho. Když přišel v sezoně 1996-97 z rodného Slovenska do Western Hockey League v časech, kdy vládl MacInnis, tehdy jako hubený devatenáctiletý kluk pořád hrál s dřevěnou holí. Pracoval na ranách zápěstím, hledal správný švih. A také správnou hokejku.

"Proto jsem přešel ke kompozitovým a myslím si, že tehdy začaly časy, kdy gólmani uviděli puk až v síti. Bylo to bláznivé, za mě průlomová věc," říká Chára. "Pane jo, najednou jsem dokázal dávat góly skoro od červené čáry. Pro gólmany byl puk skoro neviditelný."

MacInnis to přitom viděl úplně opačně.

"Když se objevily kompozitové hokejky, zkusil jsem je, ale vůbec se mi nelíbily," přiznává. "Zvlášť u těch dnešních mi přijde, jako by měly čepele z betonu. Vůbec se nehýbou."

\\\\

Chára měří 205 centimetrů a vážil až 115 kilogramů. Weber má ke dvěma metrům a přes metrák. Pettersson ale měří 188 centimetrů a váží 84 kilogramů.

Na velikosti záleží, ale není to všechno.

"Největší ránu většinou mají ti vysocí a osvalení, zpravidla obránci," říká Haché. "Ale pak vidíte jiné a daleko menší hokejisty, kteří také umí střílet opravdu rychle. Mají totiž výbornou techniku."

Proto Pettersson v soutěži střelby vyhrál loni s bombou o rychlosti 103,2 míle za hodinu, čímž přesně srovnal počin předchozího vítěze, obránce Victora Hedmana z Tampa Bay Lightning.

Svojí ránu začal pilovat od momentu, co si ho v roce 2017 vybrali jako pětku draftu Vancouver Canucks.

"Za mě je všechno o načasování," říká Pettersson. "Nikdy jsem neměl velké svaly, takže jsem se zaměřil na rotaci, na přenášení váhy. Chci udělat co nejrychlejší pohyb a pak se co nejtvrději opřít ve správný moment do puku."

Díky tomu dokáže pálit tvrději než hráči, kteří mají i o pětadvacet kilo víc.

"Zároveň nepopřete základy fyziky. Když se větší objekt střetne s menší, čím větší je, tím rychleji se ten menší bude pohybovat," dodává fyzik Haché.

Dalším omezením pro menší hokejisty je délka hokejky. Když má někdo tak dlouhou hůl jako Chára, dokáže s ní vyvinout větší množství energie. Vyrovnat to s kratší holí je těžké, nikoli však nemožné.

"Když puk trefím správně, vyletí jako z katapultu," říká Pettersson.

\\\\

Při soutěži o krále bombarďáků se zároveň střílí bez tlaku do prázdné branky. Zápasy NHL rozhodně vypadají jinak: hokej je čím dál rychlejší, prostoru pro golfáky je čím dál míň.

Zvlášť pro ty ze staré školy, které dokáží nahnat strach i tomu nejlepšímu gólmanovi. Podle aktuálních statistik NHL EDGE zatím nejrychleji v této sezoně vypálil bek Colin Miller z New Jersey Devils – 20. ledna puk z jeho hole svištěl rychlostí 102,59 míle za hodinu.

"Věci se rozhodně mění. Zvlášť tím, jak nyní chytají gólmani. Když vidí, že se napřahujete, jsou dostatečně chytří a rychlí na to, aby povyjeli a zmenšili úhel. Ale v přesilovce je golfák pořád smrtící a neobejdete se bez něj," upozorňuje obránce Kevin Shattenkirk z Boston Bruins.

"Zároveň už k nim nedostáváme tolik času. Spíš je potřeba zlepšovat ránu příklepem, zrychlit ji. V tom se hokej změnil, ale jinak pořád platí, že mít v repertoáru pořádnou dělovku se vždycky hodí."

V rámci dovednostních soutěží letos ten nejlepší dostane odměnu milion dolarů. Ale pak je tu hrdost na to, že vás korunují do role nejtvrdšího střelce celé NHL.

"I když sám nevím, jestli je vlastně fér vítěze takto nazývat, když jsem loni soupeřil jen s pěti dalšími lidmi," říká skromně Pettersson. "Vím, že jen mezi obránci je spousta takových, co by mohli uspět… Neberte to tak, že si titulu nevážím. Jen říkám, že to není zcela objektivní."

I tak samozřejmě maká na tom, aby prvenství obhájil. Aby vyslal ještě tvrdší ránu.

Frk stále drží rekord AHL, Chára ten v NHL, Denis Kuljaš byl v rámci Utkání hvězd KHL dokonce ještě o něco lepší (177,5 kilometru za hodinu). Chára ale věří, že brzy budou všichni tři překonáni.

"Sám vím, že v pozdějších letech, když už jsem nehrál na Utkání hvězd, jsem byl schopný přiblížit se 110 mílím za hodinu. Škoda, že jsem to nestihl, zvlášť na konci kariéry, kdy jsem už nejlépe věděl, jak pracovat se svým tělem i s hokejkou. Nedá se nic dělat," dodává smířeně.

A ví, že jednou trůn předá. Že jeho a Frkovi nástupci zase navýší laťku.

"Myslím, že oněch 110 (mil za hodinu) někdo překoná. Je to jen otázka času," říká Chára. "A pak někdo jiný bude ještě lepší. Pokrok v technologiích nezastavíte, do toho jsou hokejisté čím dál lepší, silnější a rychlejší. A rekordy jsou tu ostatně od toho, aby byly překonávány."