Šampion v nové roli. Gudas učí řemeslu anaheimský potěr

Sezona zatáhla oponu, nastal klidový režim. Redakce NHL.com/cs se proto během července ohlíží za tím, jak si v zámořské lize vedli nejlepší čeští hráči. Dnes pokračujeme obráncem Radkem Gudasem z Anaheim Ducks.

Brankářský kamarád Pavel Francouz o něm řekl, že je jako Bud Spencer.

A - samozřejmě až na hercovu nadváhu - něco na tom je.

Radko Gudas se siláckému Italovi nepodobá jen hustým plnovousem a na oko nabručeným pohledem, taky je nesmlouvavým vrchním čističem obranného pásma. Kdo tam dělá alotrie, toho si čtyřiatřicetiletý obránce srovná.

Přesně kvůli tomu si jej před rokem Anaheim Ducks vybrali.

Načež jim dodal ještě cosi důležitého navíc. Nejenže byl až překvapivě platný i v mezihře, mimo to se převtělil i do role mentora mladších spoluhráčů, které učí všelicos. Třeba právě jak se při zápase nenechat nachytat nějakým protivníkovým lamželezem.

"A víte, co je ještě lepší? Když proti němu nemusíte hrát," svěřil se rozesmátý anaheimský parťák Troy Terry.

Gudas si v uplynulém ročníku připsal 18 bodů (6+12), nejvíc od ročníku 2018-19. Klubu tím jen potvrdil, o jak moc dobrý byznys šlo, když jej Ducks v létě 2023 podepsali na tři roky za 12 milionů dolarů.

Už má za sebou několik štací, přes hlavu natahoval dresy klubů Tampa Bay Lightning, Philadelphia Flyers, Washington Capitals a Florida Panthers. Dlouho jej provázela pověst bouchače, který se nedokáže ovládnout. Jenže třeba i na nedávném mistrovství světa prokázal, jak svůj naturel dokáže přizpůsobit ve prospěch kolektivu.

A bylo z toho zlato. Slavné, sladké, mámivé, před domácím publikem.

"Táta si mě konečně nebude dobírat, že je na tom s medailemi ze světových šampionátů líp," narážel bezprostředně po triumfu na otce Lea, který na přelomu 80. a 90. let přivezl s národním týmem čtyři bronzy z MS a jeden z olympiády.

S mladičkými Ducks to naposledy tak náramně nedopadlo. Upřímně - vlastně to byl spíš propadák, v Západní konferenci byli bodově horší jen Chicago Blackhawks a San Jose Sharks. Jenže od mančaftu, v němž se to při přestavbě hemží jedním holobrádkem vedle druhého, se nedaly čekat zázraky. Prozatím ne.

Příště to však již může být lepší. I díky lekcím od veterána Radka.

"Svou roli přijímám," řekl jeden z největších ranařů NHL. "Jsem připraven spoluhráčům pomoci, jak jen to bude možné. Chci být výrazný, aby kluci viděli, že jsem tu pro ně."

Loni se jeho kariéra ocitla na zajímavé křižovatce. Díky stabilním výkonům si mohl říct o pěkné peníze, vybírat si mezi hned několika zájemci o své služby. Někdo může říct - odchodem z Floridy se ochudil o letošní radost ze Stanley Cupu.

Možná ano, možná ne.

Jemu ale loňský podpis na kontraktu s kačeřím logem dával absolutní smysl.

"Už nejsem nejmladší. Bylo mi jasné, že tohle je jedna z mých posledních smluv v NHL," vysvětloval pro isport.cz. "Jelikož máme čtyři děti, prostě se musím ohlížet i na finanční stránku věci. Hodně jsme to probírali jak s agentem, tak s manželkou. A Anaheim mi ze všech možností vyšel nejlíp."

Na Floridě to přitom miloval. Není tak úplně samozřejmé chodit ze zimáku domů v kraťasech, skákat každou chvíli venku do bazénu. To značí ideální prostředí jak pro bolavé hokejistovy klouby, tak pro jeho dovádějící děti.

"Už to tak ale dopadlo, že jsme museli znovu začínat někde jinde," tvrdil smířeně.

Ostatně co si budeme povídat, ani Kalifornie není z pohledu rodinného života k zahození, takže na novou adresu se nezvykalo zas tak těžce. Chtěli ho i Edmonton Oilers, Calgary Flames, Toronto Maple Leafs. Mohl krýt záda Connoru McDavidovi, Austonu Matthewsovi. Rozhodl se jinak.

A po roce - navzdory všelijakému umístění - nedělá dojem, že by svého kroku litoval.

O Anaheimu dneška a zítřka by velmi pravděpodobně řekl to, co pronesl jeho týmový i reprezentační parťák Lukáš Dostál: "Na tým jsem pyšný, měli jsme jeden z nejmladších týmů v celé NHL. Kluci makali a je tu velká budoucnost."

Ano, je tu budoucnost.

Zdaleka nejen pro školku místních supernadějí, ale i pro vousáče, který tolik připomíná Buda Spencera. Pro čerstvého mistra světa, který už poznal, že někdy se prát má smysl, ale někdy ne.