Eliáš: Nevím, od čeho se chtějí Devils odpíchnout

Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, nejproduktivnější hráč v dějinách New Jersey Devils s číslem 26 vyvěšeným pod stropem arény Prudential Center. Patrik Eliáš i v ročníku 2023-24 píše každý měsíc exkluzivní komentáře pro NHL.com/cs. Ve druhém díle se zaměřuje na dění v Chicagu, potíže Devils i konec kariéry Davida Krejčího. 

Všichni jsme se těšili, jak Blackhawks díky Connoru Bedardovi dostanou novou krev do žil, ale poslední dění mu vůbec nepomohlo. Do konce sezony se zranil Taylor Hall, pak je tu podivná situace kolem Coreyho Perryho a klub, který se dával dohromady z jiných afér z minulosti, dostal další ránu.

Chicago si evidentně myslelo, jaké mají s Bedardem štěstí, ale zatím je k ideálu daleko. I když výkony letošní jedničky draftu se mi líbí.  

Jako hráči, který strávil celou kariéru u Devils, se mi to neříká lehce, ale Rangers jsou na špici zaslouženě. Patřili tam už poslední dva roky, ale před touhle sezonou jsem nevěděl, co od nich čekat. Líbily se mi podpisy veteránů, ačkoli Nick Bonino a Blake Wheeler dlouho nebodovali. Potřebovalo si to sednout. Super práci odvádí taky kouč Peter Laviolette, dokážou otáčet zápasy, a to už měsíc hrají bez Filipa Chytila.

Musím se zmínit i o Devils, ale na rovinu: nevím, od čeho se teď kluci chtějí odpíchnout. Nejhorší částí je aktuálně defenziva. Děláme v ní spoustu chyb, gólmanům to neusnadňujeme. Nemyslel jsem si, jak moc se projeví odchody Damona Seversona a Ryana Gravese.

Nakonec se sešlo jedno s druhým. Nehráli jsme dobře a zranili se Jack Hughes a Nico Hischier, dva ze tří nejlepších hráčů, to ten tým ovlivní. Obzvlášť Jack na začátku vyloženě dominoval, připomnělo mi to sezonu 2017-18, kdy vzal Devils na záda Hall, vyloženě je táhl a pak získal Hart Trophy.

Jack a Nico jsou už sice zpátky, ale teď se úplně nevysvětlitelně prohrálo i se Sharks. Nevím, proč v tom zápase nechytal Vítek Vaněček, ale Akira Schmid, na kterého šlo den předtím skoro 50 střel.

V Arizoně mezitím přišel o pozici jedničky Karel Vejmelka, jelikož Connor Ingram teď chytá výborně. Karel to měl ve svých rukách, ale v pár zápasech dostal čtyři pět gólů a Ingram se naopak chytil. U téhle pozice je to ale proces, jednou jste nahoře, jednou dole. Coyotes se o Karla budou ještě potřebovat opřít. Za pár zápasů se situace může zase přelít na Vejmelkovu stranu. Dnes je každopádně potřeba mít dva vyrovnané gólmany. I jako dvojka můžete odchytat klidně 35 zápasů.

Za poslední měsíc na mě udělaly největší dojem Florida a Winnipeg. U Panthers začal sezonu velmi dobře gólman Sergej Bobrovskij, a taky chci připomenout kouče Paula Maurice, kterého mám vážně rád. Jeho proslovy jsou lidské, upřímné a k věci. Za týmem stojí a odráží se to na výsledcích.

S Floridou nahoře jsem počítal, ale Jets jsou pro mě překvapením. Je skvělé, že se jim povedlo podepsat gólmana Hellebuycka na dalších sedm let, to samé Marka Scheifeleho, kolem kterého byly nějaké pochybnosti. Ale to je hráč, na kterého se hrozně rád dívám. A pak se mi moc líbí, jak hraje Kyle Connor. Před nějakou dobou se mluvilo o tom, zda bychom ho vyměnili za Jespera Bratta a já jsem byl pro. Jsou si sice dost podobní, ale Connor má v sobě něco navíc, takovou radost, když je na ledě. I když povahově ho neznám.

Na špici bodování se stále drží Nikita Kučerov a v sestřizích si můžete zopakovat, jaký má přehled, i když pro trenéry to s ním asi není jednoduché, což se na týmových výkonech může odrazit. A Tampa v poslední době docela prohrávala, byť se jí vrátil gólman Andrej Vasilevskij. Ale viděl jsem zápas s Dallasem (1:8) a Stars byli jako mašina, od gólmana po čtvrtou lajnu. Pro mě jsou teď jedním z velkých favoritů.

Milým překvapením jsou dál i výkony Davida Pastrňáka. Upřímně jsem to nečekal, že bude tak bodovat. Myslel jsem, že ho mnohem víc ovlivní odchody Patrice Bergerona s Davidem Krejčím. Ale Pasta to má v sobě, jeho střela je světová, v tom je výjimečný.

Krejčovo oznámení o definitivním konci kariéry mě zaskočilo. Zrovna jsem komentoval pro O2TV, když přišla zpráva, že budeme mít další téma. Bylo to nečekané, předpokládal jsem, že si tři čtyři měsíce zahraje v extralize a pak na to vletí na mistrovství světa. Škoda. O těch zdravotních problémech jsem neměl tušení.

Krejču si budu pamatovat z olympiády ve Vancouveru 2010, kde jsem byl s kapitánem, a pak taky z MS 2008 v Québeku. Hodně se tam kamarádil s Martinem Hanzalem, připomínali mi v něčem mě a Sykiho (Petra Sýkoru) zamlada. Byli takoví správně 'vytelení', i když Krejča byl tichý kluk a člověk nevěděl, co si o něm myslet. Jinak ovšem klobouk dolů před jeho kariérou, po lidské stránce zůstal úžasně skromným člověkem.

Ale abych nekončil moc nostalgicky, tak napíšu, na co se v blízké době těším: Patrick Kane v Detroitu! Steve Yzerman zase ukázal, že je schopný dát dohromady fantastický tým. Čím víc Red Wings sleduju, tím větší mají balanc a kvalitu. Když do toho zapadne Kane a nebude hrát tu úplně prim roli, tak to bude určitě ku prospěchu.