Tatarův deník: Češi jsou pro mě jako bratři

Slovenský útočník Tomáš Tatar píše exkluzivní blog pro NHL.com/cs z Global Series, výletu New Jersey Devils do Evropy, kde se 4. a 5. října střetnou s Buffalo Sabres v pražské O2 areně. Poprvé se hlásí přímo z Česka.

-------

Uf, to byla tedy cesta! Přiznávám, že jsem se po letu z Ameriky do Prahy cítil příšerně. Na palubě jsem spal jen pět hodin, připadal jsem si celý rozlámaný. Proto jsem byl rád, že jsme v Česku šli téměř okamžitě na led, abychom potrénovali. Rozhýbete se, dostanete se z nejhoršího. I já už se teď cítím mnohem líp.

Ona to ale fakt není legrace. Před tím jsme s kluky v New Jersey odtrénovali a ještě ten samý den usedli do letadla. Letíte v noci, navíc proti času - když jsme přistáli na Ruzyni, bylo v Česku jedenáct hodin, zatímco v Americe teprve tři v noci.

Mám na hodinkách aplikaci, která mi monitoruje všechno možné včetně odpočinku. A když jsem po přistání viděl ta číslíčka, vypadalo to šíleně.

Co naděláte - čím je člověk starší, tím tyhle věci snáší hůř.

Když letím z Ameriky po sezoně, taky mi trvá, než se z toho dostanu. To ale nemám žádnou starost, nečeká mě žádný velký zápas. I když máme před mistrovstvím světa, stejně většinou existuje dostatečný prostor k tomu, abyste se oklepali. Teď je to přece jen jiné.

I když - s Buffalem naštěstí hrajeme až v pátek a v sobotu, zbývá tedy taky dost času. Teď v pondělí musím s únavou zabojovat, nesmím si jít brzy lehnout, abych se pak uprostřed noci neprobudil. Nějak to natáhnu, vydržím to. A bude dobře. Každý další den to bude o něco lepší.

Je zajímavé, jak moc se tenhle let do Evropy lišil od toho, jak obvykle v NHL vypadá cestování během sezony. Teď se každý snažil toho především co nejvíc naspat, aby mu zbylo dost energie. Jindy je na palubě živo, protože se ve velkém mastí karty.

Co přesně hrajeme? Jmenuje se to 7 Up, 7 Down, vzdáleně to trochu připomíná žolíky. Moc mě tahle hra baví, pouštíme se do ní hlavně při cestování po zápasech, kdy je člověk nabitý energií, takže by stejně nezabral. Dobře se u toho navíc ještě pokecá o hokeji, je to prostě super.

Hrajeme samozřejmě jen o něco malého, pro zábavu, ale bývají to bitvy! Hodně jsem jich svedl třeba s Ericem Haulou. V Devils je teď spousta nových, starších kluků, ti by na to taky mohli být kadeti. Jsem zvědavý, jak to dáme dohromady.

V Praze to bude ke stmelení party ideální. Při společně strávených večerech se líp poznáte, každý přijde s nějakou story z vlastního života, na ledě se pak utužené vztahy můžou projevit.

I jinak jsem za zápasy v Praze moc rád. Na rovinu říkám, že českého fanouška beru jako slovenského. Mám fakt pocit, že jsme jako bratři. Mluvíme podobným jazykem, rozumíme si. Měl jsem během kariéry spoustu českých spoluhráčů a rád na ně vzpomínám. Takže to pro mě bude něco výjimečného. V dresu NHL nenastupujete před československým publikem každý den.

Hlavně pro evropské hráče je to tady skvělá příležitost. Jsme moc rádi, že ke Global Series letos dochází právě v Česku, kde lidi hokej milují. Ano, takový výlet do Evropy je v mnoha ohledech dřina. Stojí ale za to.

A co to přinese našemu mužstvu? Uvidíme. Máme nového trenéra, hrajeme úplně jiným systémem; to vždycky chvíli trvá, než si všechno sedne. Čas je neúprosný, moc dlouho nám to zase trvat nesmí. Za sebe říkám, že se mi líbí, o jaké nové tváře jsme posílili. Přišly přesně ty potřebné typy, které se mohou New Jersey hodit. Třeba brankář Jacob Markström vypadá při hře vyloženě výborně.

Teprve se ale ukáže. NHL je strašně těžká soutěž. Čára mezi úspěchem a neúspěchem bývá hrozně tenká. Někdo důležitý se vám zraní a začne se to sypat. Já hlavně doufám, že chytneme začátek sezony. Pak se může stát cokoliv.