Vaněčkovy top momenty: Série i past na krále

Hokejové prázdniny nabízejí ideální možnost podívat se podrobněji na uplynulou sezonu. V tomto týdnu jsme připravili seriál o nejlepších momentech výrazných českých hráčů v ročníku 2022-23. Nyní je na řadě brankář Vítek Vaněček z New Jersey Devils.

Pro Vítka Vaněčka to rozhodně byla neobyčejná sezona. Po příchodu z Washington Capitals měl v New Jersey Devils konečně dokázat, že má na to být v NHL jedničkou.

Upřímně? Povedlo se to i nepovedlo. A nejde o protimluv.

V průběhu roku došlo na pasáže, kdy havlíčkobrodský odchovanec působil jako nepřekonatelný fantom. Vydatně pomáhal k všelijakým rekordům sobě i Devils. Alespoň částečně o tom vypovídají i statistiky ze základní části, které byly průběžně ještě daleko působivější: nakonec ji završil s průměrem 2,45 a úspěšností 91,1 procenta.

Jenže jakmile se přihlásilo play off, Vaněčkovi forma absolutně odešla. V brankovišti postupně ztratil výsadní pozici, kariérní bilanci z nadstavby zakulatil do podoby deset utkání, průměr 4,52, úspěšnost 83,4 procenta.

V Devils i nadále zůstává, stejně jako jeho parťák i konkurent Akira Schmid. Průběžně se šušká o tom, že doplnit by je mohla nějaká skutečně velká brankářská ryba. Pokud se tak ale nestane, Vaněček už pro trenéry nebude úplnou neznámou. Během své premiérové sezony u New Jersey měl dost výrazných momentů.

Stěhování, svatba, smlouva

Jsou léta líná, parná, pokojná, kdy se dohromady vlastně nic neděje. A jsou léta, kdy máte dojem, že vás někdo posadil na kolotoč, z něhož snad ani nejde vystoupit. Loňské prázdniny si Vaněček prošel druhou z obou variant.

Byla to skutečně dost hektika. Už od konce sezony 2021-22 se neustále spekulovalo, jak to s ním bude dál. V pátek 8. července se dozvěděl o výměně z Washington Capitals do Devils; a aby toho nebylo málo, už o den později říkal při veselce "Ano" své milované. Po pár dalších týdnech navíc podepisoval se svým novým klubem tříletou smlouvu na 10,2 milionů dolarů. Pěkná honička! A jedna změna lepší než druhá.

Mezi nejlepšími

Sezonu poté začal příšerně, od Detroit Red Wings vyfasoval při debutu za New Jersey pětigólový ranec a úspěšnost 77,3 procenta. Byl z toho tehdy tak špatný, že manželce doma zakázal jakékoli povídání o hokeji. Jenže bídné období se po pár zápasech obrátilo v rajské časy. S MacKenziem Blackwoodem a Akirou Schmidem se v Devils postarali o hodně působivý základ pro úžasnou listopadovou jízdu: tým vyhrál nevídaných 13 mačů za sebou.

Z velké části za to mohl právě rodák z Havlíčkova Brodu, který se v téhle fázi sezony vyšplhal v brankářských statistikách NHL mezi naprostou elitu. Od kouče Lindyho Ruffa si vysloužil slova chvály: "Vítek hodně dbá na detaily, tvrdě maká. Má skvělý přístup. Z mého pohledu je to pohodový kluk. Vždycky výborně připravený."

Cesta mezi legendy

Při už zmíněném vítězném rauši se přepisovaly nejen týmové, ale i individuální statistiky. Gólman s číslem 41 na zádech totiž vychytal hned deset výher za sebou, což jej v historické tabulce Devils vyneslo na dělené třetí místo.

"Vítek je páteří našeho mužstva," chválil útočník Miles Wood. "Celý rok na mě dělá fantastický dojem."

Druhá hvězda měsíce

Všechno výše zmíněné podtrhlo ocenění, kterého se hokejista nedočká příliš často. NHL jej za listopad 2022 vyhlásila druhým nejlepším hráčem měsíce - dostal se tak do vybrané společnosti vítězného Jasona Robertsona z Dallas Stars a Mitchella Marnera z Toronto Maple Leafs.

Jak výjimečný to byl počin? Žádný český gólman se před ním nedostal mezi tři nelepší machry měsíce téměř 13 let, naposledy se to povedlo Tomáši Vokounovi v lednu 2010.

Past na McDavida

Uplynulá sezona patřila do značné míry Connoru McDavidovi, nedostižnému kouzelníkovi z Edmonton Oilers. Jenže Vaněček si v největší ráži počíhal i na něj. Listopadový zákrok českého brankáře se dostal do nejednoho televizního sestřihu.

Došlo k tomu ve třetí třetině za stavu, který Devils posouval za 13. výhrou v řadě. McDavid tohle skóre ještě mohl přeškrtat, s pukem na holi se střelhbitě obtáčel kolem Vaněčkovy branky, hodlal kotouč elegantním manévrem zamést za čáru. Jenže Čech se dokázal bleskově přemístit a skvěle šanci hokejového poloboha zneškodnit. Tleskalo se mu toho večera i při brilantním reflexu proti McDavidově parťákovi Leonu Draisaitlovi.

Smůla, Sašo

Není vítězství jako vítězství. Obrovskou satisfakci zažil Vaněček i 26. listopadu, kdy notně přispěl k přemožení Capitals, svého bývalého chlebodárce. Z Washingtonu odcházel jako nepotřebný, měl tedy pořádnou motivaci se ukázat. A tak se i stalo: v dresu s rohatým N vynuloval jak elitního snajpra Alexandra Ovečkina, tak drtivou většinu dalších nájezdníků Capitals. K výhře 5:1 přispěl sedmnácti úspěšnými zákroky, velmi jistým výkonem.

"Před zápasem jsem byl trochu nervózní," přiznal. "Hrát poprvé proti Capitals bylo trochu zvláštní. Mají výborné mužstvo, já se ale snažil udělat všechno možné, abych se zasloužil o jejich poražení."

Nula proti Carolině

Jenže další průběh sezony byl pro bývalého hráče Liberce zrádný jak úsměv břišní tanečnice. Zase přišly utrápené zápasy. Koncem února dostal od Montreal Canadiens čtyři góly ze 17 střel, nepovedl se ani další duel s Los Angeles Kings. A v nejhorší facku se proměnila následující partie s Colorado Avalanche, v níž mu za záda spadlo sedm puků a zapsal si úspěšnost 73,7 procenta. Najednou se začaly objevovat titulky, zda není pro Devils problémem.

Na všechno odpověděl březnovým utkáním proti silné partě Carolina Hurricanes. Blýskl se v něm 32 úspěšnými zákroky, působivým čistým kontem. "Za takový zápas jsem moc rád, snad se zase rozjedu," oddechnul si. V následných týdnech se to tak úplně nepotvrdilo, přesto byl mač s Carolinou v daný čas důležitým vzkazem pro nejnáruživější kritiky. A že se jich najednou vyrojilo…

Pocta Brodeurovi

Byl to mimo jiné i právě spásný duel proti Hurricanes, do něhož naskočil v masce, která byla fanouškům Devils hodně povědomá. Svým nezaměnitelným designem totiž vzdávala hold klubové legendě Martinu Brodeurovi.

Právě Brodeur byl první, kdo se Vaněčkovi od Devils telefonicky ozval po loňském trejdu z Capitals. Právě on patřil k velkým Čechovým vzorům. Proto si stříbrný z mistrovství světa osmnáctiletých 2014 nechal vyrobit přesnou kopii ochrany hlavy, kterou používal i někdejší šampion Stanley Cupu. Vytáhnul ji jen do několika duelů. A povětšinou mu přinesla jak vděčný aplaus obecenstva, tak i štěstí.

Sám sobě bodyguardem

Dobrá, za něco takového se zrovna nerozdávají trofeje. Ani v soutěžích o největšího slušňáčka by to nepomohlo. Vaněček se ale během uplynulé sezony dostal mezi šlágry sociálních sítí i díky momentu, při němž jednoznačně ukázal, že se o sebe dokáže postarat i v hodně vypjatých chvílích.

Došlo k tomu v listopadu při duelu proti New York Rangers, kdy ho soupeřův útočník Vincent Trocheck tak dlouho otravoval v brankovišti, až se po něm sedmadvacetiletý gólman ohnal lapačkou a vlepil mu pořádného facana. Sice si za to vysloužil dvě minuty za hrubost, mimo to ale taky dávku respektu. Ani s některými brankáři si není radno zahrávat!

Třikrát osmatřicítka

Právě číslo 38 u Vaněčka svítí v zápasech, kdy na něj pršelo nejvíce soupeřových střel. Došlo k tomu v uplynulé sezoně třikrát: 26. listopadu proti Capitals (5:1), o dva dny později proti Rangers (5:3) a 11. dubna proti Buffalo Sabres (6:2). Jako by takový zápřah Vaněčkovi vyhovoval, vždy to dopadlo vítězstvím.

V play off se už potom ovšem hrálo jiné tango. Na Vaněčka sice nikdy nešlo víc jak 30 ran, přesto to už nebyl tak slavný příběh - pokud už se chválil nějaký brankář New Jersey, byl to Schmid. Konec sezony tedy nebyl pro českého mládence zrovna cukrkandlový. A zdaleka nejen kvůli vyřazení ve 2. kole, k němuž Hurricanes stačilo pět zápasů.