Česko-slovenská třicítka: 24.-22. místo

Před 30 lety, 14. září 1993, odstartovaly samostatné nejvyšší soutěže v Česku a Slovensku. K výročí rozdělení federální ligy přinášíme každý čtvrtek seriál mapující třicítku nejlepších českých a slovenských hokejistů v dějinách NHL. V redakčním žebříčku nejde jen o góly, asistence a body, ale i o historický význam a odkaz, který tito hokejisté zanechali jak v zámoří, tak i ve svých rodných zemích. Pokračujeme trojicí od 24. do 22. místa.

24. Anton Šťastný (v NHL 1980-1989)

Ten třetí, ten nejmladší. Když se mluví o legendárních bratrech Šťastných, bývá Anton zmiňován zpravidla až na posledním místě. V žádném případě si ale nezaslouží, aby byl nějak přehlížen. O jeho kvalitách svědčí i úctyhodný bodový průměr, jakého dosáhl ve svých 650 odehraných zápasech v NHL - 0,98!

Za úvodních osm sezon v Quebec Nordiques bylo jeho minimem 25 gólů a 62 bodů, maximem pak 39 branek (v nováčkovském ročníku) a 92 bodů.

Po útěku z komunistického Československa se stal spolu se sourozenci Peterem a později i Mariánem jednou z ikon týmu z frankofonní části Kanady. Chlapík s přezdívkou Stenly bez problémů zvládal nevděčnou roli bránícího levého křídla a k tomu sázel spousty gólů. V NHL se jeho brankový účet zastavil na úctyhodné cifře 252. Asistencí měl 384.

V únoru 1981 se Anton s Peterem zapsali do historie, když v duelu s Washington Capitals společně zaznamenali 16 bodů. Starší bratr si připsal bilanci 4+4, mladší 3+5. Není divu, že jim sám Wayne Gretzky vymyslel přezdívku 'Stats-ny Brothers'. "Lidé od nás v Quebeku čekali velké věci a my je nechtěli nikdy zklamat," líčil Peter.

Ve slovenském historickém žebříčku je Anton na devátém místě mezi střelci a jedenáctý v bodování. Klíčová je však také jeho průkopnická role, jakou měl pro následující generace hráčů přicházející ze střední a východní Evropy. Za mořem už je nikdo nepovažoval za exotické exempláře z hokejově rozvojových zemí.

23. Tomáš Vokoun (v NHL 1996-2013)

Po Dominiku Haškovi druhý nejlepší český gólman, jaký kdy za oceánem hájil branku týmů NHL. Ze 700 zápasů vytěžil 300 výher, 51 čistých kont, kariérní průměr 2,55 gólu na zápas a úspěšnost 91,7 procenta.

V roce 1994 byl přitom draftován až v devátém kole na 226. místě Montreal Canadiens, za které 6. února 1997 absolvoval hrůzostrašnou premiéru proti Philadelphia Flyers. Scvrkla se na jedinou třetinu, během níž Vokoun inkasoval čtyři góly ze 14 střel a další šance v Kanadě už nepřišla.

Myšlenky na návrat do Evropy rozehnal rozšiřovací draft, po němž se Vokoun stal hráčem a později i neotřesitelnou jedničkou Nashville Predators, za něž odchytal osm sezon.

"Rád se tam vracím a bývám trochu nostalgický. Prožil jsem tam skoro deset let, narodily se tam obě moje děti. Pro mě to byla asi nejlepší životní etapa. V novém klubu se taky můžete do jeho historie zapsat víc než třeba v Montrealu, kde je stoletá tradice," vyprávěl Vokoun o Nashvillu v rozhovoru pro Sport.cz.

V roce 2007 byl však vyměněn do Florida Panthers, kde se stal jedničkou pro následující čtyři sezony. Pak se Vokounova kariéra trochu roztříštila. Rok strávil ve Washington Capitals a závěrečnou sezonu odchytal v Pittsburgh Penguins, s nimiž prošel až do konferenčního finále, což byl Vokounův nejlepší kariérní výsledek v play off.

Kromě dvou účastí na All-Star Game patří do výčtu jeho úspěchů i dvě zlata ze světových šampionátů IIHF (2005, 2010), na kterých měl naprosto zásadní podíl, ale i bronz ze zimních olympijských her v Turíně.

Po konci kariéry se na Floridě začal věnovat trénování dětských týmů, profesionální hokej už mu nechybí.

"Člověk se snaží udržovat, aby měl co dělat, ale ne aby ho to přerostlo, že by neměl čas na vlastní rodinu," vysvětloval Vokoun.

22. Michal Pivoňka (v NHL 1986-1999)

Mistr světa z Prahy 1985 pláchl ve dvaceti letech zpoza železné opony, aby uskutečnil svůj sen zahrát si v NHL. Riskoval hodně, ale vyplatilo se to. Ve Washington Capitals během 13 sezon stihl 825 zápasů, ve kterých zaznamenal 599 bodů (181+418).

O rozvážného centra byl přitom za mořem zájem už od juniorských let. Pivoňka zářil hlavně na světových šampionátech dvacítek. V All-Star týmu turnaje byl v roce 1985 ve Finsku, kde Československu uniklo zlato jen kvůli horšímu skóre, i o rok později při MS v kanadském Hamiltonu.

Už v roce 1984 si ovšem českou posilu zamluvili Capitals na draftu jako 59. v pořadí a dali tak kladenskému odchovanci jasně najevo, že o něj usilují. Pivoňka pak využil k útěku dovolené v Jugoslávii. A přes Itálii zamířil do USA.

"Netušil jsem, jestli budu mít na to, abych v NHL hrál," obával se Pivoňka. U Capitals ale rychle zaplnil místo, které vzniklo odchodem švédského útočníka Bengta Gustafssona. Český centr všechny ohromil snahou hrát nebojácně do těla, kterou zkombinoval s výborným bruslením a parádními přihrávkami.

Společně se Slovákem Peterem Bondrou a Ukrajincem Dmytro Chrystyčem vytvořili obávanou 'United Nations Line'. Mezi lety 1989-1993 měl Pivoňka čtyři vynikající sezony, bodové maximum si ale vytvořil až v ročníku 1995-96, kdy nastřádal 81 bodů (16+65). V roce 1998 si ještě zahrál v play off, kde to Washington dotáhl až do finále proti Detroit Red Wings.