Česko-slovenská třicítka: 18.-16. místo

Před 30 lety odstartovaly samostatné nejvyšší soutěže v Česku a Slovensku. K výročí rozdělení federální ligy přinášíme každý čtvrtek seriál mapující třicítku nejlepších českých a slovenských hokejistů v dějinách NHL. V redakčním žebříčku nejde jen o góly, asistence a body, ale i o historický význam a odkaz, který tito hokejisté zanechali jak v zámoří, tak i ve svých rodných zemích. Pokračujeme trojicí od 18. do 16. místa

18. Žigmund Pálffy (v NHL 1993-2006)

Kdyby hrál fotbal, nejspíš by to i v něm dotáhl do slovenského nároďáku, ale svého rozhodnutí hokejový baron nikdy nemusel litovat. Na ledě totiž ještě víc vynikly jeho přehled, lehkost pohybu a filigránská technika. Že nemá 180 cm, Pálffyho nelimitovalo ani v NHL.

O tom, že se po pádu železné opony po slovenských a českých stadionech prohání výjimečně nadaný kanonýr, se už v zámoří vědělo. New York Islanders v roce 1991 draftovali Pálffyho ve druhém kole z celkem 26. místa. Začátky ale byly složitější. V první sezoně byl z farmy v IHL povolán jen na pět zápasů (0+0), ve druhé na 33 (10+7). Tím ovšem doba experimentování skončila.

Následně Pálffy začal sázet góly se železnou pravidelností i zámořským protivníkům: 43, 48, 45 za sezonu... A nepřestal s tím ani po odchodu do Los Angeles Kings v roce 1999, kde obnovil spojení se svým krajanem a bývalým spoluhráčem Jozefem Stümpelem.

V sezoně 2000-01 zaostal jediný bodík (38+51) za svým osobním rekordem z Islanders (90 bodů). Pátou a poslední více než osmdesátibodovou sezonu v NHL si připsal v ročníku 2002-03. V Kalifornii si ale konečně zahrál i v play off, které mu v New Yorku unikalo.

Jen ten konec v zámoří byl nešťastný. Po výluce stačil Pálffy odehrát za Pittsburgh Penguins pouze 42 zápasů s průměrem bodu na utkání (11+31), viděl tak sice i začátky Sidneyho Crosbyho, ale kvůli pochroumanému ramenu musel kariéru odpískat.

Čtyřnásobný účastník All-Star Game tak za 12 sezon v NHL stihl 684 startů, v nichž posbíral 713 bodů (329+384), přesto je ve střelecké tabulce slovenských rodáků (včetně Stana Mikity) na sedmé příčce. S kariérním průměrem 1,04 bodu na utkání pak dokonce na třetím.

17. Roman Hamrlík (1992-2013)

Na draftu 1992 v montrealské hale Forum byl aktérem historického okamžiku, když byl jako první Čech v dějinách NHL vybrán zásluhou Tampa Bay Lightning coby jednička mezi všemi tehdejšími talenty.

První generální manažer floridského klubu Phil Esposito viděl v Hamrlíkovi beka, který ke svým nesporným defenzivním dovednostem dokáže přidat i solidní ofenzivu. Obzvlášť pak v přesilovkách, kde měl podobnou roli jako quarterback v americkém fotbale. Proto rodák ze Zlína dostal na draftu přednost i před Alexejem Jašinem či Sergejem Gončarem. Sezona 1995-96, kdy měl Hamrlík bilanci 16+49, ukázala, že se Esposito nepletl.

Zatímco řada hráčů nedá dopustit na působení v prosluněných amerických státech, českého obránce to však táhlo spíš do zasněžené Kanady. Působil v Edmonton Oilers (1998-2000), v Calgary Flames (2005-07) i v Montreal Canadiens (2007-11).

"Kdyby to bylo jen na mně, tak celou kariéru strávím v Kanadě. Dá se to srovnat s fotbalem v Anglii. Když hrajete v Kanadě, tak si to užíváte. V některých amerických městech hokej ani moc lidí nezajímá," vysvětloval Hamrlík, který působil i v New York Islanders (2000-04), Washington Capitals (2011-13) a na úplný závěr kariéry epizodicky také v New York Rangers.

Zlatý olympionik z Nagana byl přitom po celou dobu svého dlouhého působení v NHL nasazován na nejobávanější hráče soupeřů.

"Každý tým má minimálně dvě lajny, které vám dokážou opravdu zavařit, takže když je ubráníte, satisfakce tam je," přikývl Hamrlík, který v nejprestižnější soutěži světa zvládl 1395 startů (2. místo v českém žebříčku) a zaznamenal 638 bodů (155 +483). Pokud milovníka ostřejší rockové hudby vystihuje nějaké slovo, tak je to spolehlivost. Dvacet sezon v NHL si poctivě odmakal.

16. Bobby Holík (1990-2009)

Ve své době stačilo jen vyslovit jeho jméno a soupeřům se hned dělalo nevolno. Největší hvězdy měly jen při představě, že je čekají souboje se stokilovým pořezem z Jihlavy, předčasně zkažený večer.

Za své ceněné hokejové vlastnosti vděčil přísné výchově svého legendárního otce Jaroslava Holíka, jehož tvrdé metody si ani později v NHL nemohl vynachválit. Draftován byl už v roce 1989 jako desítka zásluhou Hartford Whalers, kde mu později cenné lekce poskytli hráči jako Ron Francis a Pat Verbeek.

Po dvou sezonách byl ale vytrejdován do New Jersey Devils, kde se stal vysoce ceněným členem defenzivně vyladěného týmu a 'Crash Line' s Holíkem, Mikem Pelusem a Randym McKayem byla symbolem precizně odvedené černé hokejové práce.

Robert, za mořem familiérně přezdívaný Bobby, se u Devils podepsal už pod Stanley Cup v roce 1995. O pět let později si triumfální pocity zopakoval. V New Jersey ale nebyl jen defenzivním ohařem, měl také velice slušnou produktivitu. Ve třech sezonách v řadě (1996-99) nasbíral přes 60 bodů, celkem pětkrát dával více než 20 gólů.

Solidní rozruch vyvolal v roce 2002 přesunem k rivalům do New York Rangers, kteří si Holíkových služeb cenili kontraktem na devět milionů dolarů ročně. Po výluce v sezoně 2004-05 nastupoval ještě tři sezony za Atlanta Thrashers, aby se na samý závěr své aktivní dráhy (2008-09) vrátil tam, kde byl doma nejvíc - k Devils.

Ve 38 letech po 18 sezonách v NHL měl v zápasové kolonce číslo 1314, třetí nejvyšší počet ze všech Čechů. Do top 10 patří i v počtu bodů, kterých posbíral 747 (7.), se 326 góly je čtvrtý. A to přitom branky a asistence obvykle nebyly jeho hlavní náplní práce.