Zůstat v NHL dlouho na špici je čím dál těžší

Redakce NHL.com/cs v létě vyzpovídala mnoho hokejistů NHL a získala jejich pohled na různorodá témata. V této části našeho malého seriálu se věnujeme tomu, že těžké není jen dostat se do NHL, ale především se v ní udržet. Tím spíš na dlouhá léta.

S pomalým odchodem úspěšné generace českého a slovenského hokeje to sledujeme stále častěji. A nejde jen o Jaromíra Jágra, jenž opustil NHL ve 45 letech.
Vlna mladých hráčů, která zaplavila nejlepší soutěž světa (a v níž je procento Čechů a Slováků čím dál tím nižší), a s ní související změna stylu směrem k větší rychlosti postupně snižuje věk 'odchodu do důchodu' - zmiňovaný Jágr nebo stále hrající Zdeno Chára z Boston Bruins jsou dnes spíše obdivované anomálie.

Radim Vrbata se na jaře potichu rozloučil s kariérou ve 36 letech, z NHL zmizeli bratři Michálkové Zbyněk (ve 34) i Milan (32). Podobných příkladů je mnoho. Možné je i to, že letos ukončí kariéru dokonce i jednatřicetiletý brankář Ondřej Pavelec.
Udržet svou hru na vysoké úrovni po mnoho sezon se zdá být stále těžší a kariéry trvající přes 20 let stále méně časté.
"Jen technika a šikovnost nestačí. Je potřeba mít i psychickou sílu a odolnost. Všechno je to o sebevědomí. Sebedůvěra hraje v hokeji obrovskou roli," myslí si Sebastian Aho, jenž patří ke generaci nastupujících mladých hvězd.
I on už ovšem tuší, že dostat se do NHL je jedna věc, ale udržet se v ní po mnoho let s hrou na trvale vysoké úrovni je věc zcela jiná.
"První cíl většiny hráčů je dostat se do NHL. To je hlavní a když se to povede, přijde další cíl: udržet se a stát se tím, kdo má jisté místo v sestavě. Až když máte za sebou tohle, můžete přemýšlet o další metě: jak se stát tahounem, na němž bude mužstvo stát a který ho posune na vyšší úroveň," říká Gabriel Landeskog z Colorado Avalanche, jenž se v roce 2012 stal nejmladším kapitánem v historii NHL - bylo mu 19 let a 286 dní (později ho překonal Connor McDavid z Edmonton Oilers).
"Někdy se povede, že mladí hráči přijdou a hned se zařadí k oporám týmu, který pak vyhraje Stanley Cup. Dokázali to třeba (Sidney) Crosby nebo (Jonathan) Toews. Ale to není tak časté. Většinou je to dlouhý proces, za kterým je spousta tvrdé práce," dodává Landeskog.
"Postupně zjišťujete, jaký typ hráče vlastně jste, co máte na ledě dělat. Na začátku se člověk někdy tak soustředí na sebe a na svůj úspěch, že to bývá až moc. Viděl jsem kluky, kteří se zabývali sami sebou natolik, že přestali být prospěšní pro tým. Dostat se na tu vyšší úroveň je především o kolektivu, o tom, aby hráč změnil myšlení a snažil se být především přínosem pro mužstvo."
Ve fázi číslo 1 - bojovat o stálé místo v NHL - bude v příští sezoně vcelku dost českých či slovenských hráčů. Někteří z nich mají možnost projít nejen do fáze číslo 2, ale do fáze číslo 3. Tedy mezi zmiňované opory a tahouny svých celků - příkladem budiž Filip Chytil v New York Rangers, Martin Nečas v Carolina Hurricanes či letošní šestka draftu Filip Zadina v Detroit Red Wings.
Více k tématu:[O číslo se nestarám, tvrdí šestka draftu Zadina\]
Byť ovšem mají ty nejlepší předpoklady, cesta to bude ještě dlouhá a nejistá.
"Myslím, že velkou roli hraje i štěstí," popisuje německý forvard Tobias Rieder, jenž v létě podepsal smlouvu s Edmonton Oilers, kam se vrátil oklikou - v klubu, který ho draftoval, se neprosadil a hráčem NHL se stal přes angažmá v Arizona Coyotes a Los Angeles Kings.
"Když vás povolají do NHL a máte pár špatných zápasů, nikdy už nemusíte dostat další šanci. Takže musíte mít štěstí a formu zrovna ve chvíli, kdy vás povolají do prvního týmu. V tu chvíli musíte hrát dobře. Ze všeho nejdůležitější je ale konzistence, trvanlivost výkonů. Když hrajete bez výkyvů, nejspíš se v lize udržíte," má jasno Rieder.
Ve chvíli, kdy je člověk oporou, pak nastává fáze 4 - snaha zůstat elitním členem kádru co nejdelší dobu. Mistrem nad mistry byl v tomto ohledu právě Jágr, o jehož hokejové dlouhověkosti se popsaly stohy novin. V současné NHL je obdivuhodné sledovat Cháru, který se svou vysokou postavou neztrácí ani po čtyřicítce a v poslední sezoně byl stále hlavním defenzivním pilířem Boston Bruins. Vedle slavné česko-slovenské dvojice veteránů zůstává už jen pár ne tak viditelných příkladů jako třeba Matt Cullen, jenž ve 41 letech podepsal novou roční smlouvu s Pittsburgh Penguins, týmem, s nímž vyhrál na prahu čtyřicítky dva Stanley Cupy.

"Je potřeba dělat, co je ve vašich silách a starat se o sebe, aby byl člověk stále schopný pohybovat se na té nejvyšší úrovni. Snažím se stále přizpůsobovat novým trendům v tréninku, tuhle stránku mám pořád rád," tvrdí Cullen, jenž se do Pittsburghu vrací po ročním angažmá u Minnesota Wild.
"Trénuju tvrdě každé léto a přípravu obětuji tomu, abych mohl hrát klidně i 30 minut za zápas, když to bude potřeba. Je to samozřejmě náročné, ale je to moje práce a mám pro ni nesmírnou vášeň. Chci hrát co nejvíc a co nejlépe," říká Chára.
A ostatní se dívají. Učí se, jak na to, aby dokázali na takové úrovni hrát když ne po 40. narozeninách, tak aspoň někam kousek pod ně. V NHL to dnes rozhodně není samozřejmost.
"Je to těžké, ale snažím se poučit od těch nejlepších. Sleduju, co dělají, aby byli každý rok úspěšní," popisuje Oliver Ekman-Larsson, špičkový obránce Coyotes.

"Ti opravdu dobří vypadají, jako kdyby nikdy neměli špatný zápas. Rok od roku mi přijdou lepší a lepší. Myslím, že je za tím především obrovská motivace a tvrdá práce. A aby člověk vydržel tak dlouho, musí taky hodně přemýšlet o tom, co dělá. Ti, kteří to dokázali, se naučili znát svoje tělo. Našli si model, který jim v tréninku nebo v letní přípravě perfektně sedí, a řídili se tím."
Přesně tohle byl případ Jágra, jenž vydržel v NHL úžasných 24 sezon - přitom ještě čtyři další roky strávil jako profík v Kontinentální lize či extralize. Český velikán uměl poslouchat své tělo lépe než kdokoliv jiný. A ze své pozice superstar měl i možnosti, jak se jím řídit.
Pokud si chtějí úspěšná léta protáhnout i současné hvězdy NHL, měly by se dozajista inspirovat i jeho příběhem.