Ještě větší dopad mělo floridské angažmá čísla 68 na Barkova, který byl tehdy nadějným útočníkem, jenž pod křídly českého veterána dorůstal ve hvězdu. I na něj udělala dojem především neúnavná práce, s níž se tehdy čtyřiačtyřicetiletý forvard udržoval v kondici, s jakou v sezoně 2015-16 dokázal nasbírat 66 bodů (27+39.
"Kdykoliv jsem se rozhodl si jít večer zabruslit, pokaždé jsem ho našel na zimáku. Nikdy jsem tady nebyl sám. Vždycky tady byl on a bruslil s tou svou vestou a v plné výstroji, skoro potmě," vyprávěl finský kapitán Panthers.
"Když se ho ptali, jak dlouho bude ještě hrát, odpovídal: Já na ledě zemřu. To mi pro něj přijde jako charakteristická odpověď."
Prvním z řady finalistů, kteří se potom nebo předtím setkali s Jágrem v jednom dresu, byl Bryan Trottier, čtyřnásobný šampion s New York Islanders z let 1980-1983, který si s českým mladíkem zahrál dokonce v jedné lajně za Pittsburgh Penguins a tituly vybojovali i společně v letech 1991 a 1992 za Pittsburgh Penguins. Následoval Mark Messier s Edmontonem (1984, 1985), Joe Mullen s Montreal Canadiens v roce 1986, opět Messier či Paul Coffey s Oilers...
Řada podobných jmen přibývala, koncem 80. a poté v 90. letech jich bylo nejvíc. Ale pokračovala i v dalších letech, v dalších dekádách; sám Jágr se dostal do finále ještě v roce 2013 s Boston Bruins (tehdy tým nestačil na Chicago Blackhawks).
A tak se mezi finalisty, kteří si kdy zahráli s úkazem, jenž jako kdyby popíral tok času, objevili i Ekblad, Barkov a také letošní floridská opora Bobrovskij. Ten s Jágrem hrával v sezoně 2011-12 za Philadelphia Flyers.
"Pamatuju si, že jsme přijeli z přípravného zápasu a vrátili se někdy v jednu ráno. A on byl v kabině a cvičil se závažími na kotníkách a zápěstích. Říkal jsem si: Wow, tenhle týpek je... Prostě bláznivá pracovní morálka," usmál se gólman Panthers. "To byl Jags. Měl vždycky pozitivní přístup, vždycky byl šťastný a člověk mu chtěl být nablízku."
