"Je to pocta," vyhrkl stručně a dodal: "Opravdu. Když vidíte ta jména na plaketách a už jen to, že tady jste…"
Odmlčel se.
"Je to taková třešnička na dortu, že?"
Každý rok je právě tento moment tím nejlepším z celého víkendu. Legendy jdou do místnosti, kde budou plakety s jejich jmény brzy vystaveny. A to i tvrdé chlapy pořádně zasáhne. Jsou zde navždy zvěčněni, vybaví se jim dětství, jejich hrdinové a hlavně to, jak hokej milovali.
Lindros byl už od mladého věku přirovnáván k těm, kterých se zmíněná třešnička na dortu také týká - Waynu Gretzkymu, Mariovi Lemieuxovi, Markovi Messierovi - a čekalo se, že půjde v jejich stopách. Takový byl jeho osud.
Však si také užíval, když měl jako kluk na sobě dres Toronto Maple Leafs a sledoval Borjeho Salminga nebo Darryla Sittlera během Hockey Night in Canada. Nebo když získal hokejku od Messiera či jeho plakát. Byl ohromen, když dostal lístky na to, aby viděl svůj idol hrát v Maple Leaf Gardens.
Teď je mu 43 let a bude mít plaketu vedle Salminga, Sittlera, Messiera a dalších. Je z něj jeden ze 271 lidí, kteří mají tu čest být v Síni slávy jako hráči.
Asi sami cítíte, že není nutné uvést ho do Hockey Hall of Fame, aby byla Lindrosova kariéra doceněna. I on sám moc dobře ví, jak dominantním hráčem v nejlepších letech byl. Nikdy to sám nechtěl vyřknout a oháněl se větami o tom, že se cítí dobře a je rád, jak se věci vyvinuly. A že je na to hrdý.