Růžička: Pastrňák je hned za McDavidem

Ač se primárně věnujeme NHL, nezapomínáme ani na dění na opačné straně Atlantiku. Přibližně dvakrát do měsíce vám v sezoně 2023-24 přineseme rozhovor s některou osobností působící v Česku či jinde v Evropě. Na úvod jsme si sedli s Vladimírem Růžičkou, někdejším útočníkem Edmonton Oilers, Boston Bruins a Ottawa Senators, jenž se později stal úspěšným koučem Slavie a české reprezentace a v tomto ročníku je trenérem bratislavského Slovanu.

Od konce září koučujete bratislavský Slovan a je to vaše první trénerské působení v zahraničí. Jak vám to angažmá na startu sedlo? 

"Slovan jako klub má pro hráče a trenéry vytvořené vynikající podmínky a zázemí. Ale je ještě brzy na to hodnotit výkon mužstva pod mým vedením, protože jsem v klubu pořád ještě jen několik dní. Uvidíme až postupem času."

Jak hodnotíte úroveň nejvyšší slovenské soutěže?

"Liga mě pozitivně překvapila v tom smyslu, že je velice rychlá a fanoušci na všech stadionech, kde jsme zatím hráli, vždycky vytvořili perfektní atmosféru. V Česku se slovenská extraliga trochu podceňuje, ale to je dané tím, že nejlepší slovenští hráči odcházejí právě do Česka nebo jinam do Evropy."

Ještě ve federální lize jste odehrál dvě sezony za Duklu Trenčín. Tešíte se, až budete se Slovanem hrát právě v Trenčíně?

"Je to už spousta let, co jsem tam hrál. Prožil jsem v Trenčíně dva roky, když jsem absolvoval vojenskou službu. Teď jsem ve Slovanu a je pro mě prvořadé, abych pracoval co nejlépe právě pro tento klub."

Jak vzpomínáte na zlatá léta, kdy jste jako kouč dovedl českou reprezentaci ke dvěma titulům mistrů světa? 

"Národní mužstvo je pro mě nejvíc a podařilo se nám dvakrát vyhrát světový šampionát. Určitě si velice cením zlaté medaile z roku 2005, kdy byla v NHL výluka a na mistrovství do Vídně přiletěli ze zámoří skoro všichni volní hráči. Byl to velice kvalitní šampionát a všichni fanoušci si přišli na své."

V roce 2010 v Německu se vám hodně hráčů omluvilo, ale i tak jste dokázali získat titul na MS v památném finále proti velmi silnému výběru Ruska. 

"To bylo velké překvapení, protože během tohoto mistrovství se nám nedařilo a už nás každý odepisoval. Potřebovali jsme vyhrát poslední dva zápasy základní skupiny, což se povedlo, ale do play off jsme vstupovali trochu jako outsideři. Mužstvo se ale fantasticky semklo, měli jsme i štěstí a podařilo sa nám to vyhrát."

Na reprezentaci máte skvělé vzpomínky i jako hráč. Ještě s Československem jste držitelem titulu z mistrovství světa IIHF v Praze z roku 1985, v roce 1998 jste byl kapitánem českého týmu na olympiádě v Naganu... 

"Šampionát v Praze byl neuvěřitelný zážitek, rád na to vzpomínám. V mužstvu byli čeští i slovenští hráči, dodnes mám na Slovensku spoustu kamarádů. Co se týká Nagana, tak se mu dodnes říká Turnaj století a nám se ho podařilo vyhrát. To je asi nejvíc, čeho se dá dosáhnout. Byla to první olympiáda, kde si každý stát mohl vybrat opravdu ty nejlepší hráče i z NHL."

V lednu 1990 jste se stal prvním československým hokejistou, který po Sametové revoluci v roce 1989 odešel legálně do NHL. Jak na to vzpomínáte?

"Do té doby mohli chodit hrát do zahraničí jen hokejisté nad 30 let, kteří už měli za sebou světové šampionáty a byli už vlastně před hokejovým důchodem. Já šel do NHL jako šestadvacetiletý, což byla samozřejmě výhoda. Přesně si vzpomínám, že 17. listopadu byl převrat, já jsem 14. prosince podepsal smlouvu a začátkem ledna 1990 už jsem letěl do Edmontonu."

V NHL jste odehrál celkem pět sezon. Nejraději asi vzpomínáte na Boston Bruins, u kterých se vám dařilo v ročníku 1991-92, je to tak? 

"Ano, právě v Bostonu jsem v té sezoně prožil nejlepší kus zámořského angažmá. Dařilo se mně i týmu. Dostali jsme se až do finále konference, kde nás porazil Pittsburgh. Zranili nám našeho nejlepšího hráče Cama Neelyho a dodnes si myslím, že nás to stálo finále Stanley Cupu. Když se Neely zranil, sérii jsme prohráli. Pittsburgh potom vyhrál i finále. Tahle sezona byla pro mě fantastická, velice se mi v ní dařilo."

Sledujete i současnou NHL? 

"Sleduju a fandím Bostonu. To je taková moje srdcovka. Držím palce i San Jose, kde hraje Tomáš Hertl, a Torontu, kde nastupuje David Kämpf."

Koho považujete za nejlepšího hráče dneška?

"Za nejlepšího hráče hráče současnosti považuju jednoznačně Connora McDavida, ale hned za ním bych jmenoval Davida Pastrňáka."

Je jasné, že NHL se od dob, kdy jste v ní hrával vy, hodně změnila. V čem nejvíc? 

"Hra sa velice zrychlila a od doby, co v ní působí hodně evropských hokejistů hokejistů, tak je techničtější. Ani bitky už nejsou tak časté jako v době, kdy jsem přišel do NHL. Zápasy jsou samozřejmě velmi tvrdé a jsou tam i potyčky, ale dnes už mužstva ani nemají v sestavě vyložené bitkaře. Raději berou hráče, kteří umí hrát hokej."

Jak vidíte trendy v dnešní NHL a co z nich by se dalo přenést do evropského hokeje? 

"Je úžasné sledovat, jak se současné týmy NHL připravují na soupeře, jako je bránit, jak jim co nejdřív a co nejčastěji odebírat puky. V posledních letech rozhoduje otáčení hry. Když to mužstvo dobře zapracuje do svého obranného systému, má obrovskou výhodu. Jakmile obránce dobruslí puk na červené čáře nebo na útočné i obranné modré, nebo se puk odrazí a bek ho získá, tak tu hru okamžitě otočí a dává puk na útočnou modrou do odkryté obrany. Než se soupeř zformuje a vytvoří defenzivní val, tak se můžou dostat do gólové šance."

Slováci naposledy získali bronz na olympiádě v Pekingu 2022 a Česko v tom samém roce vybojovalo bronz na mistrovství světa IIHF. Jaký je podle vás současný výhled českého a slovenského hokeje? 

"Obe země cítí velkou šanci na medaile, když vypadl jeden velký soupeř, kterým je Rusko. Česko i Slovensko jsou hokejové země a fanoušci po medailích velice touží. Nejbližší šampionát se bude hrát v Praze a v Ostrave, to je i pro Slováky skoro jako doma. Je jasné, že obě mužstva se budou snažit urvat medaili, ale o ty se pobije šest až sedm týmů. Bude hodně záležet na tom, jak jednotlivé reprezentace posílí hráči z NHL."