Jaký význam má třiatřicetiletý zadák je ještě zřetelnější, když vedle něj postavíte další čtyři jména, která se dočkala tisícovky utkání v dresu Blackhawks: Stan Mikita, Bobby Hull, Eric Nesterenko a Bob Murray.
Když se k metě 1000 odehraných zápasů v New Jersey Devils blížil Patrik Eliáš, byl z toho viditelně nervózní. Nakonec prožil v jednom týmu celou kariéru od roku 1995 do roku 2016 a nedávno se dočkal pocty, když byl dres s jeho číslem 26 slavnostně vyvěšen pod stropem arény Prudential Center.
"Člověk si uvědomí, jak ten čas letí," vyprávěl Eliáš, který sice byl párkrát v situaci, že mohl odejít jinam, ale pokaždé zvítězily věrnost a loajalita ke klubu, v němž přísnou rukou vládnul generální manažer Lou Lamoriello.
"Člověk si v takových chvílích vzpomene na příjemné i nepříjemné věci," vybavil si Eliáš při zápasovém jubileu půtky s trenéry Brentem Sutterem a Patem Burnsem. I momenty, kdy se oslav tisícovky v jednom dresu dočkali jeho parťáci v Devils Martin Brodeur a Ken Daneyko.
Odehrát tisícovku zápasů za jeden klub většinou znamená, že vaše jméno bude v dohledné době, podobně jako v Eliášově případě, k vidění pod střechou haly na každém zápase. To se ostatně přihodilo i dalšímu 'věrnému' Čechovi Milanu Hejdukovi z Colorado Avalanche, který si navíc před pár lety jubilejní duel osladil gólem. Fanoušky v Denveru svým hokejem bavil celkem 15 let.
Více k tématu: [Nesmírná pocta, píše Hejduk o vyvěšení dresu\]
"Vždycky se mi tu líbilo, měl jsem skvělé spoluhráče, poznal jsem výborné lidi, přátele. Nikdy jsem neměl důvod odsud odcházet," vysvětloval Hejduk při slavnostním vyvěšení svého dresu s číslem 23, za což se mu v Pepsi Center v Denveru dostalo mohutných ovací.
V dobách Original Six se hrálo méně zápasů, ale také se uskutečnilo mnohem méně trejdů, Hráči jako Gordie Howe a Alex Delvecchio měli své pevné místo v jednom klubu. Je také dost těžko představitelné, že by si ikona jako třeba Bobby Clarke zahrála v jiném dresu, než mají Philadelphia Flyers. Nebo si představte Maurice Richarda, jak odchází do Toronta.
Některé legendy dres měnily, ale až v samotném závěru kariéry, když jim chyběla velká trofej. Ray Bourque odehrál za Boston Bruins více než 1500 zápasů, než byl vytrejdován do Colorada, aby tam konečně mohl zvednout nad hlavu Stanley Cup.
Na ten měl ostatně po 1178 zápasech za Ottawa Senators zálusk i jejich dlouholetý kapitán Daniel Alfredsson, ale v barvách Detroitu se už štěstí nedočkal.
Opravdovým příkladem klubové věrnosti byl však Shane Doan, jenž za Winnipeg Jets/Arizona Coyotes sehrál 1540 utkání. Z oblíbeného místa ho neodvedly ani výhodné nabídky, ani fakt, že za 21 sezon velké úspěchy v play off nezískal. Nikdy si ale nevyvzdoroval odchod jinam, naopak se snažil prodloužit si u Coyotes ještě kariéru i po čtyřicítce. Management Arizony se ale v této sezoně rozhodl vydat jiným směrem.