A tady je přehled zápasů číslo 7 v předchozích 17 případech:
2019: Boston Bruins - St. Louis Blues 1:4
Blues šokovali vyprodanou TD Garden, když vyhráli Stanley Cup poprvé od svého vstupu do ligy v roce 1967 a zakončili tak famózní jízdu ze dna NHL. Ještě začátkem ledna totiž byli úplně poslední v tabulce celé ligy. Vítěz Conn Smythe Trophy Ryan O'Reilly otevřel skóre v čase 16:47, jen osm sekund před koncem první třetiny zvýšil Alex Pietrangelo. Ve třetí třetině posunuli skóre až na 4:0 pro Blues Brayden Schenn a Zach Sanford. Matt Grzelcyk už pak jen korigoval výsledek 130 sekund před koncem a připravil tak o čisté konto nováčka Jordana Binningtona.
Právě Binnington byl klíčem pro vzestup týmu během základní části. Sedmý zápas zakončil se 32 zákroky na kontě a stal se vůbec prvním nováčkem historie NHL, který vychytal všech 16 výher v jednom play off na cestě za Stanley Cupem. Blues se zároveň stali prvním týmem v dějinách, který si došel pro pohár a byl přitom poslední ještě poté, co bylo v sezoně odehráno alespoň 30 zápasů.
2011: Vancouver Canucks - Boston Bruins 0:4
Bruins oslavili zisk Stanley Cupu po dlouhých 39 letech. Uspěli přitom v utkání číslo 7 na ledě soupeře jakožto dosud jediní s čistým kontem v roli hostujícího týmu. Po dvou gólech vstřelili Brad Marchand a Patrice Bergeron.
Boston situaci ustál i přesto, že prohrál ve Vancouveru zápasy číslo 1, 2 a 5. Sedmý finálový duel navíc hráli Bruins úplně poprvé od svého vstupu do soutěže v roce 1924. Porcí 37 zásahů se o to postaral brankář Tim Thomas, udržel tak druhou nulu v sérii a získal Conn Smythe Trophy. Za všech sedm finálových utkání obdržel v součtu pouze osm branek.
2009: Detroit Red Wings - Pittsburgh Penguins 1:2
Útočník Max Talbot a brankář Marc-Andre Fleury byli klíčovými postavami Penguins, kteří překazili snahu Detroitu o dobytí Stanley Cupu druhým rokem za sebou. Pittsburgh se stal tehdy teprve třetím mužstvem, jemuž se podařilo vyhrát sedmý zápas finále v aréně soupeře.
Talbot zařídil Penguins vedení 2:0 dvěma zásahy v průběhu druhé třetiny. Jonathan Ericsson sice v čase 53:53 snížil a vrátil Red Wings do hry, skóre už se ale potom neměnilo. Výhru uhájil Fleury (23 zákroků), když sekundu před koncem vychytal šanci Nicklase Lidströma. Conn Smythe Trophy obdržel útočník vítězů Jevgenij Malkin.
2006: Carolina Hurricanes - Edmonton Oilers 3:1
Cam Ward, jehož rodiče byli držiteli permanentek v edmontonské hale Rexall Place, získal jakožto nováček Conn Smythe Trophy. A to i díky výbornému výkonu (22 zákroků) v klíčové sedmé bitvě, po níž mohli Hurricanes slavit první Stanley Cup od vstupu do ligy v roce 1979 (tehdy ještě jako Hartford Whalers).
Výrazným písmem se tehdy do kronik zapsal český obránce František Kaberle. Poté, co Aaron Ward otevřel skóre po 86 sekundách od úvodního buly, zvyšoval Kaberle v čase 24:18 na 2:0. A jeho přesilovkový gól byl nakonec i vítězný. Po 63 sekundách ze třetí části snížil hostující Fernando Pisani, v závěru ale trefil prázdnou branku Justin Williams.
2004: Tampa Bay Lightning - Calgary Flames 2:1
Lightning v roce 2004 potřebovali vyhrát zápas číslo 6 v Calgary, aby si vynutili návrat série domů. Díky výsledku 3:2 po rozhodujícím gólu ve druhém prodloužení se jim to podařilo. A zvládli pak i klíčový duel. Mohli tak oslavit první triumf klubových dějin od vstupu na mapu NHL v roce 1992. Závěrečnou kapitolu dopsal zlatým písmem Ruslan Fedotěnko, který dal oba góly.
Fedotěnko nejprve ve 14. minutě využil přesilovku, podruhé se prosadil ve druhém dějství. Před polovinou třetí třetiny sice snížil Craig Conroy, více už ale gólman Nikolaj Chabibulin hostům nedovolil. Kapitán Lightning Dave Andreychuk se konečně dočkal Stanley Cupu po odehrání porce 1597 zápasů základní části. Conn Smythe Trophy připadla útočníkovi vítězů Bradu Richardsovi.
2003: New Jersey Devils - Mighty Ducks of Anaheim 3:0
Martin Brodeur uzamkl branku a zásluhou 24 úspěšných zásahů si ve finálové sérii připsal již třetí čisté konto. Devils tehdy potvrdili i v sedmém duelu trend celého souboje s Anaheimem, při němž všechny zápasy ovládl tým hrající v domácím prostředí.
Hrdinou v útoku se stal člen čtvrté formace Mike Rupp. V čase 22:22 otevřel skóre, pak v dalším průběhu asistoval u obou branek Jeffa Friesena. I přes finálovou porážku získal Conn Smythe Trophy brankář Jean-Sebastien Giguere.
2001: Colorado Avalanche - New Jersey Devils 3:1
Avalanche vyhráli na ledě Devils šestý zápas, překlopili tak zpět na svou stranu výhodu domácího prostředí a v klíčovém souboji o vše ji také náležitě využili. Byl za tím vynikající Patrick Roy, jenž zaznamenal 25 zákroků a potřetí v kariéře získal Conn Smythe Trophy. Legendární obránce Ray Bourque dosáhl na svůj první Stanley Cup po 22 sezonách v NHL.
Colorado si vypracovalo tříbrankový náskok. Na konci osmé minuty se prosadil Alex Tanguay, sám pak ve druhé třetině zvýšil a připravil další zásah v přesilovce pro Joea Sakica. Rovněž v početní výhodě kontroval v polovině utkání Petr Sýkora, ale další gól už nepadl.
1994: New York Rangers - Vancouver Canucks 3:2
Rangers šli do play off v roli vítěze Presidents' Trophy pro nejlepší celek základní části. A potvrdili ji i ziskem Stanley Cupu, na který čekali od roku 1940 dlouhých 54 let. Conn Smythe Trophy obdržel jejich obránce Brian Leetch.
Ve slavné Madison Square Garden si Rangers vypracovali hned v první třetině náskok 2:0, když se prosadili právě Leetch a v přesilovce Adam Graves. Ve druhé části snížil při oslabení Trevor Linden, v přesilovce upravil na 3:1 Mark Messier. Jediným střelcem třetí třetiny byl rovněž v početní výhodě Linden. Mike Richter vychytal výhru díky 28 zákrokům.
1987: Edmonton Oilers - Philadelphia Flyers 3:1
Flyers dostali sérii až na limit poté, co vyhráli pátý a šestý duel. Dobře vstoupili i do toho sedmého, když hlediště v Northlands Coliseum znervóznil gólem po 101 sekundách Murray Craven.
Zbytek zápasu ale patřil Oilers. Mark Messier v osmé minutě vyrovnal, Jari Kurri překonal Rona Hextalla v čase 34:59 a dal tak vítězný gól. Glenn Anderson přidal pojistku v úvodu třetí dvacetiminutovky. Oilers oslavili třetí triumf v průběhu čtyř let. Hextall se s rekordní porcí zákroků (40) v sedmém finále musel spokojit jen s Conn Smythe Trophy.
1971: Chicago Black Hawks - Montreal Canadiens 2:3
Šest utkání byly úspěšné týmy před domácím publikem. A zpočátku se zdálo, že Chicago tento trend dovrší i v sedmé bitvě. Dennis Hull a Kevin O'Shea mu totiž zařídili dvoubrankový náskok. Jacques Lemaire pak ale překvapil dalekonosnou ranou Tonyho Esposita a Canadiens ožili.
Henri Richard v čase 38:20 vyrovnal a pak ve třetí minutě třetí třetiny dokonal obrat Montrealu. Nováček v brankovišti Ken Dryden se postaral o zbytek a získal Conn Smythe Trophy, budoucí člen Síně slávy Jean Beliveau získal svůj desátý Stanley Cup a ukončil hráčskou kariéru. Canadiens se stali po Torontu druhým týmem, který vyhrál sedmý zápas finále na ledě soupeře.
1965: Montreal Canadiens - Chicago Black Hawks 4:0
Montreal i Chicago vyhrály všechna tři domácí utkání, za stavu 3:3 hostila rozhodující klání hala Forum na kanadské půdě. Jean Beliveau otevřel skóre bleskově už po 14 sekundách od úvodního buly, což je dosud nejrychlejší gól sedmého zápasu finálové série. Montreal pak přidal tři góly ještě před první přestávkou a bylo jasno.
Brankář Gump Worsley udržel nulu díky 20 zákrokům. Byl to v podání Canadiens první ze čtyř triumfů za období pěti sezon. Beliveau, jenž si za sedm finálových duelů připsal 10 bodů (5+5), se stal vůbec prvním držitelem nově udělované Conn Smythe Trophy.
1964: Toronto Maple Leafs - Detroit Red Wings 4:0
Na sedmý finálový střet došlo po devíti letech a znovu u toho byli Detroit Red Wings. V roce 1964 mohli sérii uzavřít šestým zápasem doma, jenže neuspěli - Bob Baun poslal v prodloužení sérii zpátky do Maple Leaf Gardens, domovského stánku Toronta.
Euforii si slavný kanadský klub přenesl i do sedmého duelu a díky jasné výhře 4:0 oslavil zisk třetího Stanley Cupu za sebou. Vítězný gól dal Andy Bathgate v čase 3:04. Ve třetí části ho následovali Dave Keon, Red Kelly a George Armstrong. Johnny Bower udržel čisté konto díky 33 zákrokům. Stal se tak prvním gólmanem s nulou ve finálové bitvě číslo 7.
1955: Detroit Red Wings - Montreal Canadiens 3:1
Poprvé došlo v sedmizápasovém finále na situaci, kdy ve všech duelech slavil výhru tým hrající před svými diváky. Pro Red Wings to v hale Olympia Stadium znamenalo úspěšnou obhajobu.
Detroit neprohrál doma takřka čtyři měsíce a nepovolil ani v nejdůležitější chvíli. Alex Delvecchio otevřel skóre ve 28. minutě, na 2:0 zvýšil 11 sekund před druhou přestávkou legendární Gordie Howe a připsal si tak nakonec i vítězný zásah. Ve třetí třetině se znovu prosadil Delvecchio, Floyd Curry už jen snížil. Red Wings tak završili skvělé období čtyř triumfů za šest sezon. Na další si pak museli počkat až do roku 1997.
1954: Detroit Red Wings - Montreal Canadiens 2:1 po prodl.
Red Wings získali Stanley Cup zásluhou úspěšně zvládnutého sedmého zápasu finálové série podruhé během pěti ročníků. O jeho zisku rozhodl šťastnou tečovanou ranou Tony Leswick, jehož pokus se snažil hostující bek Doug Harvey ve vzduchu odpálit pryč rukavicí, místo toho ho však nasměroval za záda brankáře Gerryho McNeila.
Canadiens přitom vedli, když se v první třetině prosadil Floyd Curry, ale Red Kelly po 77 sekundách druhého dějství vyrovnal. V základní hrací době se na další zásah čekalo marně. Leswick rozhodl v čase 64:29.
1950: Detroit Red Wings - New York Rangers 4:3 po 2. prodl.
Detroitští byli proti Rangers v roli velkého favorita, ale šestý duel museli k vítězství 5:4 otáčet ze stavu 0:2 a 1:3. A podobné to bylo také v utkání číslo 7. Newyorčané vedli 2:0 a 3:2, než Jimmy McFadden v čase 35:57 vyrovnal.
Na další trefu se pak dlouho čekalo. Rozuzlení přišlo až v čase 88:31. George Gee vyhrál buly a Pete Babando překonal strážce hostující branky Chucka Raynera. Zápas zůstává dosud nejdelší sedmou bitvou v historii finálových sérií NHL.
1945: Detroit Red Wings - Toronto Maple Leafs 1:2
Red Wings měli v sedmém utkání proti Maple Leafs výhodu domácího ledu, velký comeback poté, co v sérii ztráceli už 0:3, ale zkompletovat nedokázali. Na velké zúčtování za rok 1942 tak nakonec nedošlo.
Mel Hill v čase 5:38 otevřel skóre a hosté vedli. Detroitský Murray Armstrong sice ve 49. minutě vyrovnal, ale při vyloučení Syda Howea se pak v čase 52:14 prosadil Babe Pratt a rozhodl. Načal tak úchvatné období Maple Leafs, během něhož získali čtyřikrát Stanley Cup za pět sezon.
1942: Toronto Maple Leafs - Detroit Red Wings 3:1
První utkání číslo 7 v dějinách finále od zavedení stávajícího formátu. A Toronto Maple Leafs v něm hned zaznamenali hodně silným písmem zápis do historie. Prohráli tři úvodní zápasy, ale potom dokázali čtyřikrát po sobě zvítězit.
Jako první v rozhodujícím souboji udeřil zkraje druhé části Syd Howe, ale ve třetí třetině přišel drtivý finiš kanadského celku. Sweeney Schriner vyrovnal v přesilovce v čase 47:47. O dvě minuty a sekundu později poslal Pete Langelle Toronto do vedení, Schriner pak druhým zásahem dokonal obrat v čase 56:17.
