"V Bostonu hraju se skvělými hráči. Díky nim se dostávám do spoustu šancí," tvrdil spokojeně už v průběhu jara. "Vlastně bych měl díky tomu dávat ještě víc gólů."
Kdysi se čekalo, že to rozbalí rychleji. V New Jersey Devils měl být už nějaký ten rok tahounem, jeho herní vývoj však nenabral raketové tempo. Ne vždy to byla jeho vina - klub vsadil na dva jiné centry, Nico Hischiera a Jacka Hughese. A z pozice třetího středního útočníka se špatně dokazuje, že jste nebyl šestkou draftu náhodou.
I proto lepší časy přišly až po příchodu do Bostonu. S krajany Pastrňákem a Davidem Krejčím setřásl zbytečnou křeč i myšlenky na to, že to snad nikdy nevyjde.
Vyjde.
Jistěže vyjde.
"Přestože navenek vypadá jako velice vyrovnaný člověk, přijde mi, že uvnitř na sebe vyvíjí obrovský tlak," glosoval to bostonský kouč Jim Montgomery. "Když máte podobnou náturu, tak když se vám nedaří, nedokážete se uvolnit. Naopak se ještě víc nutíte do toho, aby všechno konečně začalo šlapat. Myslím, že hra s Pastou v tomhle Pavlovi hodně pomáhá. Pasta je totiž na uvolněnost při zápasech expert."
Zacha už v první sezoně za Boston nastřádal 57 bodů. A - jak už bylo řečeno - o rok později si osobní maximum vylepšil ještě o dva další zářezy.
"Celou sezonu jsem se cítil dobře," přiznal.
Sedmadvacetiletý kliďas si i u českých fanoušků hodně polepšil po květnovém zisku titulu mistrů světa, blýskl se mimo jiné rozhodujícím čtvrtfinálovým gólem proti USA. Je nesporné, že právě teď prožívá nejlepší dobu své kariéry.
"Jeho nerozhází žádná situace ani tlak," vysvětloval pro idnes.cz Zachův kamarád a bývalý klubový spoluhráč Jakub Lauko. "Našla se mu správná role, s Pastou si sedl výborně. Pro Boston i Pavla to byla před dvěma lety opravdu výhodná výměna. Posouvá bodová maxima a to ještě několik šancí za zápas nedá. Trochu sarkasticky jsme se smáli, že má vlastně lehkou pozici. Oba jsme věřili, že to zvládne, protože nahradit Krejčího a Bergerona muselo být náročné. Ani se do toho nedokážu vžít."
Lauko nebyl jediný, kdo na Zachu v posledních měsících sypal lichotky. Třeba kouč Montgomery si na jaře všiml pozoruhodného detailu - Zacha se podle něj hodně výkonnostně zvedl poté, co se v utkání proti New York Islanders lehce zranil.
"Je to vtipné, co? Ale opravdu se najednou daleko častěji snaží střílet, svou hru očividně zjednodušil," vysvětloval.
Upřímně - Montgomerymu pak v play off asi už do smíchu příliš nebylo, jeho silný tým vypadl ve 2. kole s pozdějšími šampiony z Florida Panthers. Rok před tím Bruins vyškolil ten samý protivník už v 1. kole, pro příště je tedy co vracet.
Pro Zachu je to obstojná motivace.
Zdaleka však ne jediná.
Hodně se zaměřuje především na to, co může sám ovlivnit.
"Snažím se, aby ze mě byl spolehlivý hráč pro ofenzivu i defenzivu," přiznal. "Někdy se vám stane, že vám nejdou nohy. Že vám to tam nepadá. Pro takové chvíle je dobré mít v záloze jiný způsob, jakým být týmu platný. Třeba právě defenzivní dřinou."
To vypadá jako rozumný přístup. Přesto by se jistě nebránil tomu, pokud by si i v sezoně 2024-25 zase posunul své bodové maximum. Kdyby se to povedlo, už by z něj byl šedesátibodový útočník. A to už je úroveň, na které se hokejistům neproduktivita nevyčítá.
Ani šestkám draftu.
