"Hlavně v oslabení na konci druhé třetiny a pak na začátku třetí vytáhl skvělé zákroky," ocenil McDavid. "I když jsme je pustili do několika přečíslení, vždy byl na svém místě. A také jsme to před ním odehráli hodně slušně."
Že McDavid pomlčel sám o sobě, to je edmontonská klasika. Přitom rozhodně zase bylo co rozebírat. Jeho 25. přihrávka v letošním Stanley Cupu znamená, že je v tomto ohledu už jen o čtyři gólové pasy za klubovým rekordem Waynea Gretzkyho.
Místo toho ale číslo 97 raději před mikrofony velebilo Nugenta-Hopkinse. Hráče, který je v šatně Oilers nejdéle ze všech.
"Zase byl úžasný," vydechl McDavid. "Přitom toho po něm chceme tolik, od oslabení po přesilovky... A on všechno splní."
Nugent-Hopkins už v Albertě zažil 11 různých koučů, což svědčí o tom, že za jeho působení nevládla v Edmontonu kdovíjaká stabilita. Co naopak stabilní je, to jsou výkony nadpozemského hokejového dua. Ať už bylo Oilers jakkoli, na McDavida s Draisaitlem byl a je spoleh. A v sezoně, kdy se přidalo tolik dalších, z toho je šance na splnění snu.
"Odehráli přesně takový venkovní zápas, jaký chcete předvést. Dva rychlé přesilovkové góly a pak to výborně odbránili. Takovému soupeři těžko dáte najednou tři góly, abyste to otočili," uznal kouč poražených Peter DeBoer.
"V této fázi sezony nikdy neodehrajete utkání, v němž budete 60 minut lepší a budete dominovat. Ale tohle se tomu od nás hodně blížilo," přikývl jeho protějšek Kris Knoblauch.
Zatímco DeBoer ze sebe jen těžce soukal slova, na straně vítězů se objevovaly úsměvy. Nikoli však bezbřehá euforie. Ne, Oilers ještě nemají hotovo. A pokud by někdo takovému pocitu snad propadl, šéfové kabiny ho hned probudí.
"Hraje se na čtyři vítězné zápasy," stál McDavid pevně v realitě. "V play off je těžké vyhrát jakýkoli duel, ani nemluvě o čtyřech proti jednomu týmu. Navíc oni (Stars) mají výborné mužstvo. Přijdou s odpovědí a my budeme muset předvést náš dosud nejlepší výkon."
On a Draisaitl budou znovu připraveni zazářit. Jako vždycky.
